antika

pojedem do říma
pallas otevírá  chodidly
květy ovocných stromů

neznáte pallas
trochu se s ní nudíte
pro jména jejího mládí
znáte ji
pallas v ovocných oblacích
ať je celý vesmír
vůči jejímu tělu slepcem
pro jeho ruku  ať není hole

v drtičích zítřka mladá
smrti vytržených z vytržení
pallas má
stržená chodidla z indigové zdi
je svět
v záchvatech veršů
nad zmatenou  jistotou
svého a mého
sadu  v květnovém větru
pokouší se
bledá zvěnčená  s grácií

vítězit 

na džberu 

bratře  vrhám stíny

auto s plnou nádrží

startujem

do noci