Obilí je zakleté do klasů

rozkročené po

oblouku Země

zpívá lopatkám větrných

mlýnů o bolesti

z procitnutí

o tichu za umouněných rán

Déšť je mu matkou i tchýní

slunce vzdáleným příbuzným

z galaxie na

druhé straně

osmipatráků

Hojnosti bylo

za časů dobrých lidí

otisk stopy v hlíně

radost z Bohem

přislíbeného komíhání

křik pozapomenutého

kamení

Obilí se navenek

podobá lidem

stojí vzpřímeně

ikdyž sklání hlavu

má své pevné místo

Člověk bloudí a hledá

zakletý do kostí a krve

ubližuje a marně čeká

že ho někdo zbaví

plev.