Nevěra

Dahlia

Irena skončila přednášku, aula Zemědělské univerzity se pomalu vyprazdňovala. 

Na to, že Základy makroekonomie jsou nepovinné přednášky, přišlo  docela hodně studentů, pomyslela si, vypnula počítač a zpětný projektor, vzala si desky se svými poznámkami a zhasla zářivky.

Ve svém kabinetu srovnala psací stůl,  umyla hrnek od kávy, u zrcadla si přičísla vlasy, rtěnkou si přetřela rty a z kabelky vyndala malý flakónek s parfémem, pár kapek si stříkla na krk a za ušní lalůčky. Oblékla si flaušový kabát a šálu vzala kabelku a vyšla do mrazivého podvečera.

Právě přijížděl autobus a tak přidala do kroku, aby ho stihla. Za čtvrt hodiny již vystupovala u metra na Dejvické.

Metrem dojela na Národní třídu a na protějších schodech zpozorovala dvojici. muže tak okolo padesáti v elegantním černém kabátě a  mladou  dívku v džínách a zimní bundě. Líbali se.Irena viděla muže pouze z profil . Za dvojicí se otočila a v tom jí napadlo, že je to Michal, její manžel. Myšlenka na něho se jí neustále vracela.

Zamyšleně vyšla z metra a šla rovnou na tramvaj cestou domů  nakoupila.

Odemkla byt, na stolku v předsíni byl dopis od dětí. David měl trénik a Katka to svoje tancování, oba přijdou až večer.  Převlékla se, uvařila si kávu a sedla do křesla v obýváku. Opět se jí vrátila myšlenka na Michala. Že by jí byl nevěrný, po tolika letech celkem šťastného manželství. Ale o kterém manželství se dá říct, že je šťastné ? Ze začátku sem tam nějaký ten mráček taky přelétl, ale to už je dávno pryč. Mají spolu dvě dospělé děti .

 Poznali se na studiích. Irena byla v druhém semestru na Vysoké škole ekonomické a Michal měl před státnicemi  na přírodovědecké fakultě.

Byla to láska na první pohled a brzy po Irenině promoci se vzali.

Najednou si uvědomila, že ty služební cesty byly čím dál tím častější v poslední době skoro každých čtrnáct dní. Že by v tom opravdu byla nevěra ?

Ale kde by Michal k té dívce přišel. vždyť jí nebylo ani pětadvacet a Michalovi bude příští rok padesát. O víkendu si o tom budou muset promluvit. Irena byla žena velice racionálního uvažování a tak i v tomto chtěla mít jasno a nechtěla nic ponechat náhodě.

Na hodinách bylo skoro sedm hodin, ten čas tak letí, pomyslela si, Michal už by tady měl být. Vstala, došla do kuchyně, kde zapnula myčku, uklidila nákup a začala připravovat večeři.

Když v tom zazvonil telefon, to bude určitě Michal někde se zdržel a volá . Vzala sluchátko a představila se „prosím Kučerová „ v telefonu to nepříjemně praskalo a jakoby z dálky se ozývaly zvuky nemocničních přístrojů.  praskání utichlo a zcela z blízka se ozval táhlé pípání oznamující exitus, smrt, konec.

Najednou vše utichlo bylo ticho, hrobové ticho.

Irena se podívala do výpisu volání žádné číslo tam nebylo. Co to mělo

 znamenat ? To je určitě zase nějaká porucha snad ho napadne zavolat na mobil.      

Občas některé z dětí zapomnělo doma klíče. Než otevřela zběžně pohlédla na věšáček u dveří žádné klíče tam nevisely. Za dveřmi stáli dva muži a jeden z nich jí  ukazuje průkazku a odznak kriminální policie. „ Dobrý večer jsem poručík Málek „  „ Jste paní Kučerová ? “  „Dobrý večer co se stalo ? „ První její myšlenka byla na dětí. Snad neměli nějakou nehodu ?

„ Můžeme jít na chvíli dál ? „  „ Jistě prosím , ale řekněte mi co se stalo ? „ Jmenuje se Váš manžel Michal  Kučera ? „  „ Ano, co je s ním ?„

„ Paní Kučerová máme pro Vás smutnou zprávu, Váš manžel zemřel po převozu do motolské nemocnice, když ho na Klamovce srazila tramvaj „  „ Ale to bude nějaký omyl, manžel ráno odjel na služební cestu do Brna a asi se někde zdržel v šest hodin měl přijet autobusem z Brna. „

 „ Bohužel paní Kučerová váš manžel je mrtev.“ „ Upřímnou soustrast. „  Nashledanou  neradi jsme Vás obtěžovali. „  „ Nashledanou „  Irena zavřela dveře,došla do obýváku, kde se zhroutila do křesla a tiše se rozplakala. Ucítila kolem ramen mrazivý závan a ledový polibek, i když radiátory hřály na plno a v celém bytě bylo příjemné teplo.