Snowflakes
(Henry Wadsworth Longfellow)
Out of the bosom of the Air. Out of the cloud-folds of her garments shaken, Over the woodlands brown and bare, Over the harvest-fields forsaken, Silent and soft and slow Descends the snow.
Even as our cloudy fancies take Suddenly shape in some divine expression, Even as the troubled heart doth make In the white countenance confession, The troubled sky reveals The grief it feels.
This is the poem of the air, Slowly in silent syllables recorded; This is the secret of despair, Long in its cloudy bosom hoarded, Now whispered and revealed To wood and field.
Sněhové vločky
Z povětří, z jeho „za srdcem“,
z rámě té mračné haleny
na lesní hnědou, holou zem,
na lánek pustý, sklizený
zvolna a vláčný, tich‘
snáší se sníh.
Právě tak naše chmurná snění
dostanou náhle jasný tvar,
zkroušenost duše v běl se mění,
když se vyznává;
tak jako nebe odhalí,
co cítí za žaly.
Tohle je báseň z povětří
i tajemství té skleslosti,
zapsané tiše raz, dva, tři,
a kupa touhy od kosti,
ani šeptem nepoví
to lesu, natož do polí.
|