Svíčka

Uřízl knot na správnou délku a postavil svíčku na stůl. Kousek poodstoupil a zadíval se na ni. Vypadala skvěle, úplně jako svíčka. Tak to by bylo v pořádku, ona to totiž svíčka vlastně byla. Ale něco jinýho v pořádku nebylo. Rychle se ohlídl, ale nikoho nepřistihl a ani si nevšimnul ničeho neobvyklýho. Třeba že by někdo za sebou rychle přibouchl dveře skříně, že by se zavlnil závěs do kuchyně, že by mu někdo vyžehlil košili... Vůbec nic. Opatrně vykoukl z okna. Taky nic. Co je tady sakra divnýho? Nedá se nic dělat, musí svíčku otestovat. Otočil vypínačem a svíčka se zapálila. Po tváři mu přeběhl úsměv, ale než si ho někdo stačil všimnout, schoval se za levým uchem. Zkusil zatáhnout závěsy na oknech, aby se ukázalo, jestli svíčka svítí. Svítila. Tak co je?
Rozhodl se, že svíčku otestuje úplně. Hned napoprvé by se asi neměla takhle zatěžovat, ale co. Jak dlouho ale může taková svíčka hořet?

Zjistil, že dost dlouho.

Dokonce dýl, než čekal.

Když dohořela, dávno už totiž nečekal, ale spal. Ráno po ní našel už jenom vypínač.
Vypínač! To je ono! Po svíčce by žádnej vypínač neměl zbejvat. Jen co se nasnídá, bude s tím muset rychle něco udělat.