|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jsou chvíle jak tříšť letce. Smažíš si to k budoucnosti ani nevíš jak. Pospojovanej vědomím a sněním. Žiješ v rozhraní úseček a teček. Splýváš s obzorem a sereš na ozdobný ptáky i na brojení kolem sebe. Řídíš se vlastní vizí a jsi sám. Jseš zářící bez špetky porozumění, ale s cigárem v zubní mezeře je ti to jedno, nepočítáš z nikým a s ničím, vynášíš kýbl matematickejch úloh a prach cest tě doprovází jak věrnej pes, jak nemoc v prvním pádě. Koženej oblek, rozuměj KŮŽE, tě ochraňuje proti vstupu do jednotek vlastního krevního oběhu. Sajtny v tvý káře jsou plný pavučin. To je ta pravá neodělitelná součást-součástka tebe. Chceš ještě něco pronýst, tak mluv, krej to bundou, stihni to dřív než za tebou celník zabouchne vrata, než dokončí svou proměnu.. než dokončíš svou proměnu pro změnu ty….
|
|
|