Znáš dost holek,

jimž je jedno,

jakou máš tvář

a móresy…

Ležej dole,

nohy zvednou,

ať už vrah, žhář

či zloděj jsi…

Když jseš nuzák,

budou křičet,

když na ně snad

jen sáhnout chceš…

Když jseš lůza,

v háji, zničen,

jsi pro ně smrad,

had, nula, veš…

Když máš balík,

vše jim koupíš,

stačí prachy

mít proklaté…

Všechny sbalíš,

do nich vstoupíš,

žádný strachy,

již popáté…

Refrén:

Nemáš věhlas, nemáš říši,

pak si chutě zajít dej,

kdo nářek pár holek slyší,

když jseš kápo bohatej…

Když jseš nula, to pak na pár

let tě hochu čeká loch,

mříže, pěkná šlichta, katar,

vyvrhel jseš, neznaboh…

Jednou holek utrpení

podáno je, jak má být,

to když si tě soudy cení

jak veš, jseš jen parazit…

Jindy holek věčná muka

přejdou všichni mávnutím

ruky – náhle není důkaz,

jsou z nich děvky mamutí…