Zmírám touhou

po naději

jen křesadlem

snad světlo

do světlíku

Příboj rzi

hřebíků v trámoví

šumí do plachet

pavoukům,

stékajícím se

v podpalubí

štosů časopisů

Bílé plátno,

táhnoucí se

zpoza křidlic

rozestupuje moře

prachových zrn

v úhlednou pěšinu

Po ní tam

a zpátky cupitají

culíkaté vzpomínky

a tíše se chichotají.