Monopol na Vánoce
Vánoční světýlka výstražně blikají:
„Tahouni prodeje sprostě se k vám vkrádají“
Armáda umělých Santů šplhá po balkonech,
pytle hraček z reklam houpou se jim na zádech.
Králové kýče,
děti poddaní.
Chce se mi křičet :
„Zastavte to bláznění!“
Čepku výstražně rudou učinil modou.
Džungle komerce zničila nám tradice.
Ježíšek nestíhá jít s dobou,
pozdě kampaň začíná.
Už nepomůže mu duch Vánoc,
ten opíjí se kolou.
Co když za pár let tvorečkovi malýmu
popíšu svůj dětskej svět
a on bude chtít důkazy?
Co když neuvěří,
čemu věřil dědy děd,
potom budu muset přilákat
Ježíška k nám zpět.
Jak ho najdu v deliriu?
Schovanej před Santem,
následně po tom,
co moda stala se diktátem.
Zkroucenej v bolestech,
už není tím, čím byl.
Jiskřičky v očích vyhaslé,
trochu víc teď pil.
Sbalenej do sebe,
slzy v očích.
Sám proti sobě stál
a netušil,
co způsobil tím,
že ten boj vzdal.
Vánoční monopol Santa přebírá.
„ Díky, tušil jsem“,
sebejistě loučí se krátkých proslovem.
Mnou hledaný a nalezen,
marnou rebelií zatracen.
že o Vánoce připravil svou zem,
přestal být sobě přítelem.
Já zklamaně svůj zrak odpírám,
zbabělost v srdci není tím,
co dětem ráda povídám.
|