příběh nula
sylvie byla komunistka
která dotvářela bizarní svět
levičáckých demonstrací za odstranění bohatých
byla krásně mladá a nešťastná
žila sama na nábřeží v suterénu činžáku který poslední omítku
poznal když to tam komunisti ještě neměli v rukou
on byl státní úředník už v letech šediny ve vlasech
pořád štramák nosil černý kufřík
brýle se zlatavou obroučkou na něm
nevypadaly nijak směšně
znal jí z komunistických srazů na náměstí v N. kam pravidelně chodil
provokovat důchodce cvakáním závěrky fotoaparátu¨
bavil se přitom jako kluk
sylvii tam vždycky někde potkal
povídali si a ona se smála
zakláněla hlavu přivírala oči a vlasy jí explodovaly
jednou jí uviděl přes nízkou zídku dvorku u činžáku kde žila
kam šla zrovna věšet prádlo
kam přišel za jiným účelem
tak tady bydlíte
zeptal se zbytečně s trochou potlačovaného odporu
ke špíně toho domu
ale sylvie byla čistá
chvíli se na sebe mlčky dívali
on si přehodil občas kufřík z jedné ruky do druhé a pak se nechal pozvat na kávu
to už možná tušil jak to dopadne a asi i chtěl aby to tak dopadlo
ještě chtěl trochu spěchat domů odpoledne se chýlilo
ale sylvie byla blíž a neměla moc chuť se bránit ničemu
první i druhou kávu vypili
když se pak bez říkání dohodli sylvie si stáhla tričko ještě trochu
zacákané od vody ještě si rozepnula jeden knoflík u kalhot
a zbytek
z ní i ze sebe stáhl on
první i druhou kávu dopili a třetí nechali stydnout
rozhodila nohy a on do ní poprvé namočil své přirození
nejprve jen trochu a potom úplně
sylvie trochu vyjekla
rukama za hlavou se držela pelesti postele
šlo to jako po másle
sylvie sténala do rytmu
měla přimhouřené oči a jemu se to - to se ví - líbilo a ještě si stihl
s uspokojením uvědomit že je přitom mnohem klidnější než býval za mlada
- jsou to zkušenosti
ty jsem tenkrát neměl -
a jen tak matně si v té chvíli vzpomněl na svou ženu
která se se v tu dobu asi možná už podívala na hodiny v kuchyni
pak se z něj do sylvie tam někam hodně uvnitř konečně vydral ten bělavý proud
ještě se na ní vzepjal
za brýlemi vypoulil oči a zasupěl
a začal prudce oddechovat
sylvii napadlo
že tím spolu asi skončili
ale ještě tu myšlenku zapudila
ještě byla spokojená protože byl u ní
a on v té chvíli vypadal tak trapně a bezbranně a taky se tak cítil
napadlo ho že se musí co nejdřív vrátit k ženě a dětem
sylvie zamrkala
jemu najednou začalo slzet oko
řekl: slzí mi oko
a očima hledal kapesník a svoje kalhoty s tím kapesníkem
potřebuju kapesník - omluvil se
a těžce z ní vstal a už byl hodně rozpačitý
pak se podíval na hodinky
ten pohled jí neušel
její ještě zrudlá stehna najednou jakoby dostala zimnici
zavřela oči sevřela rty
nad hlavou sepnula ruce a pak si jimi pomalu zakryla obliček a ňadra jakoby se vleže modlila
nahá pod nebem
nebrečela ale ráda by
kdyby jí to v tu chvíli šlo
mezitím se oblékl
ještě k ní bojácně zaletěl pohledem
(je to jasné nemůže se zdržet je to slušnej chlap napadlo jí
a přistihla se že se na něj nezlobí až jí to samotnou udivilo)
sylvie jak ležela tak svěsila ruce podél těla
ležela tam a chloupky v klíně se jí leskly
otevřela oči a zadívala do spár mezi stropními fošnami
jen tak se tiše dívala a pak sevřela ruce v pěsti až jí zbělely klouby
on zamumlal jsi hezká
a
chtěl rychle dodat že díky za kafe
aby to nepůsobilo tak a trapně
pak se krátce zadíval na dveře
a ještě jednou na sylvii
zabručel měj se
ještě chtěl slíbit že se někdy zastaví ale neřekl nic
na nábřeží v tom suterénu se škvírami ve stropě
sylvie zůstala zase sama
se zatuchlým vzduchem od plísně na zdech
on vyšel na dvorek
ovanul ho mrazivý vánek od řeky
natáhl ho do sebe
několikrát hluboce vdechl a vydechl a šlehl přitom očima na setmělou oblohu kde chtěl najít spásu
došel k domovní brance
byla zamčená a tak přeskočil přes nízký plot a tam venku na ulici se
na tři vteřiny cítil svobodný jako pták
pak ho to přešlo
udělal ještě pár rádoby klidných kroků prázdnou ulici
a když měl pocit
že už to nikdo z domu kde bydlela sylvie
nemůže uslyšet
rozběhl se a utíkal zase
jako když byl kluk
bylo po desáté v noci
když začal šátrat klíčem u svého bytu
žena i děti už spaly
v předsíni pověsil plášť postavil kufřík
odešel do koupelny a když se vymočil dlouho zíral na tvář v zrcadle
nějak jí nemohl poznat
mžourající vodové oči
řídnoucí vlasy a lupy červené skvrny na tvářích
nic z toho ho neuspokojilo
to už jsem opravdu starý
zeptal se v šeptem
nebylo mu dobře ale po chvíli se ujistil
ne
ještě nejsem tak starý
sylvie dva kilometry odsud
nedaleko nábřeží v suterénním bytě ještě
civěla do stropu
pak vstala a vylila
studenou černotu ze dvou hrnků
|