|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Napekli jich, povidla jemnější víc než hedvábí, cukru až srdce usedalo. Mlsali, zpívali a hle, jeden si to míří ke dveřím. Hop! Už se kutálí venku. Jen ho nechte, ať se povyrazí.
Válel se, skákal, od meze ke kukuřici, přes náves růže nerůže. Na břehu řeky potkal zoufalého muže:
,,Copak, copak?“
,,Řeka se rozvodnila, nemohu domů. Žiji v lesíku na druhé straně.“
,,Ukousni ze mne, pomůže ti to.“
Jakmile muž ochutnal, skočil do proudu, přeplaval řeku jako by sám Venclovský. Zavolal:,,Děkuji!“
Koblížek však už již pelášil polní cestou. Slunce rudlo nad kopci, když uviděl na rozcestí ženu. Modlila se, klečela, Kristus navýchod.
..Copak, copak?“
,,V úvalu povodeň, můj muž se nevrátil z pole. Mám strach, že chtěl přeplavat řeku.“
,,Ukousni si ze mne a jdi domů, všechno dobře dopadne.“
Zavdala si, nešťastnice, notně pšeničného a se zpěvem se vydala do údolí.
Večerní červánek zastihnul Koblížka, kterak se kutálí na lysou horu. Její temeno neslo chrám s půdorysem podobným malému písmenu l. Nedaleko vchodu seděl nehybně mnich. Nohy křížem, ruce dlaněmi k sobě.
,,Copak, copak?“
,,Neruš, medituji!“
,,..a snažíš se takto často?“
,,Ano, protože se chci oprostit od žádosti.“
,,Jak se chceš oprostit od žádosti, když tvoje první žádost je:oprostit se od žádosti?“
,,..no jo, vlastně máš pravdu. Vezmeš mne tedy s sebou?“
A šli. |
|
|