|
Znenadání
zprvu velmi tiše
rozkuňkaly se mi v břiše
dvě ropuchy
bez potuchy
že bych je taky
mohl slyšet.
Těžko věřit
že vzal jsem sešit
a napsal jsem jen řádek:
Кvá - kvá.
А tu náhla hudba rozezněla se v koncert žab:
Кvá - kvá - kvak - kvak - plesk - prásk - cák.
Co jsem to včera sněd
když teď
jen citoslovce
Z nitra mého plynou ven?
Aniž bych čekal na odpověď
Ozvalo se bú, chro chro a pak mé
a má paměť ve změti zvuků
pomalu rozvzpomínala se
na včerejší hostinu
kdy ve stínu stromů
za ozvěny smyčců
a cinkajících sklenic
při chuti
spolu hodovali jsme
u jednoho stolu
a pak pádili jsme domů
každý sám. | 
