Lin Sien Ti (Občasný)

To je jen kontra-verš... nikoli argument.

A pokud jde o básně, tak ty dobré prostě harmonicky působí a samy zjevují, čím ve svém působení jsou. Ovšem na každém můžou rozeznít něco jiného. Univerzální tvrzení neexistuje. A já mám více zapotřebí Argonautů, než Argumentů.

Lin Sien Ti (Občasný)

Lyryku, takovýto básnický text by ti taky přišel jako rozšíření hladiny kýče?

Bez peněz, bez věcí
a bez zubů
docela sám

Lin Sien Ti (Občasný)

Píšeš a vyjadřuješ se tak smrtelně vážně, až je mi z toho do breku. Nad tím, co si myslím o tvém domýšlivém stylu posuzování a odsuzování jsme střetli nejednou. Vidím, že to jen slepě opakuješ.

Dobrá báseň je pro mne ta, která silně působí na svého čtenáře. Čím, je druhotné. Zaujme a vdechne.

Nikoli nutně ta, kterou nějaký pseudo-kritik ohodnotí dle jejího údajného dresu. Báseň se ti nelíbí - to z takového makového důvodu. To by bývalo stačilo. A ne povýšenecky hned machrovat o rozvinutí hladiny kýče kolem. A zvláště ne u nováčka na totemu.  

Samozřejmě, že hlavním kritériem básně je její umělecké působení, a nikoli hlavně to aby byla nějakým tobě vlastním stylem argumentací dokazována či vyvracena. To se pak pletou oblasti filozofických promluv s verši.

Tvá "moc" něco TU ŘÍCT opravdu čiší z tvého postoje nahony (můj pohled). 

Lin Sien Ti (Občasný)

Tak alespoň k tomu věcnému.

"Filozofie" se podle mne zaobírá hlavně idejemi pravdy, krásna, logiky atd. atd. a jejím oborem je vytváření názorů, analýz, logických pochodů směrem k pojmové argumentaci.

"Básnictví" neargumentuje, nýbrž výrazově a obrazně tvoří, "ukazuje stav a naladění ducha" skrze verše a jimi rozprostřené obrazy a symboly. Filozofie může nad uměním básně přemítat a "filozofovat" skrze pojmy. Ale rozhodně by neměla suplovat roli "kárce obrazů a výrazů", která jde mimo její výseč. Nechat roli působení na city skrze básnický výraz čtenářům a naslouchajícím. Tohle jsem nevyčetl, takhle se na to dívám.   

Lin Sien Ti (Občasný)

V tom s tebou právě nesouhlasím. Už kdysi dávno vedl Baudelaire (ve spisu o výtvarném umění) tenhle spor a myslím že se správně přiklonil k obraznosti, která symbolicky, "obrazně a zvukově zachycuje a ukazuje" (onen pověstný les ze symbolů), ne moralizuje či jinak se krčí před vznešenou abstrakcí filosofických idejí a pojmů. Podle mne se (většinou) básnictví právě "zabývá" tím, že umně a zvučně skrze autorovo dílo ukazuje, co ve vnitřní či vnějším světě "JE" či "může být" obrazně ztvárněno a rozezvučeno ve slovech, ve verších. Nikoli že by to mělo sloužit idejím. Když mám v noci obrazný sen, který je svojí skladbou plný symbolů a jde např. o nějakou epizodu ve středověkých kulisách, nemyslím, že bych sloužil nějakým pojmům a ideám. A kdybych toto převedl do básně a někdo tam PAK hledal "dobro", "pravdu"., "zbožnost", "kacířství", jsou to jen jeho filosfující domněnky "nad" mými obrazy a ději, nad textem. Ale to, co jsem udělal bylo, že jsem chtěl sdělit obrazy vhodnou formou tak, aby vše vyznělo a oslovilo čtenáře.

Básnictví které "filosofuje" by se dalo připustit jen s velkými úvozovkami v tom smyslu, že skrze slova se (také, nikoliv nutně a hlavně) ukazuje nějaký rámec z pohledu autora na svět. Rozhodně ale ne, že by se většinou básnickou formou filosofovalo. Dokonce ani u "ideově" plných básních třeba takových zenových mnichů bych nehádal, že psali proto, že chtěli "filosofovat". Výrazu "hypotetická intuice" nerozumím. Intuice je buď jasná, nebo mlhavá. Pokud s ní nejsme správně spojeni, nefunguje. Pokud jsme, není zde prostor pro hypotézu, ale jsme naplněni harmonickou jistotou jejího vedení v souhře s myslí. Víme o správném kroku.

Novalise bych jako příklad filosofa nebral. To že sepsal kromě úžasného básnického díla i hloubavé filosofické fragmenty nebyla (podle mého pohledu) základní a hlavní osa toho, co a jak tvořil. To by pak museli být za filosofy považováni i Goethe, Schiller, Dante ad. Obrazy nemohou jít mimo výseč filosofie? Jakpak to? Když symbolicky zpodobním horu na které rozkvétají sakury a kde se na chvíli zasnila dívka - jaký je tu rámec filosofie? jaké pojmy bych k tomu měl vztahovat a proč? Jaké filosofické ideje? Pojmová abstrakce a symbolické zpodobnění není přece totéž. Básník, který by chtěl pojmově uchopovat to krásné, co ožilo v obrazech jeho básně, je něco jako vrah. Zabíjí totiž prožívané a ztvárňované ve prospěch "pojmového myšlenkového konstruktu".  Filosofie pokud vím nemá co "obrazy" interpretovat, to dělá kritika literárního díla a používá k tomu jazyk pro básnické dílo přiměřený a vhodný.     

Lin Sien Ti (Občasný)

Vždycky jsem považoval tvoje slovní pochody v taktovýchto vyjádřeních za ideologické a tvůj slovník zavání velmi silně "aparátčíky". Tohle jsi dělával dříve a děláš to (bohužel)dosud (výrazy typu: kontaminován; redukce tvorby - polofašistická; diktát panství vykladačů...velkopansky...). Tvůj styl stírání kontra názorů je úžasný ve své skromnosti. Zašmodrchanými pojmy "odkudkoliv" za trvale udržitelnou ideologizaci pseudokritiky.  Omluva ? Tvému egu...? To je čistá kašpařina, Lyryku. Přečti si co tu píšeš výše a jakým stylem, ty omluvo.

Lin Sien Ti (Občasný)

Atak a nadávky? Kdepak? Jak víš, kam (a jestli vůbec někam) směřuje verš:  "a stádo volů nabírá dech"? Nebo máš na mysli něco jiného? Ach ta domýšlivost... ach ta vztahovačnost.  

Pro mne jsi ten poslední, kdo kdo má pod slovníkem, kterým tu mluvíš, právo hovořit o slušnosti a osočovat druhého.