Závistivě hltám barvy šátku,
kterým se loučí den.
Slunce škrábe zlatým drápem,
ale na nevěstku stmívání nevyzraje.
Se smíchem,
chladivým poryvem otočí běh par nad rozkošnickou řekou
a poté se udobřují,
tetelícím vzduchem nad chladnoucím asfaltem
a studeným pohlazením potoka,
vytékajícího z podzemí.
Utekli jsme z toho těsného dne,
a propadáme se do nesvětla,
když sklo se stává zrcadlem
a stmíváme se do prolnutých obrysů.
Nahýbání spojených džbánků hrozí převrhnutím,
společně se vylít a stékat jedním proudem,
zaniknout, vyschnout nebo protéct až k ústí.
Stírám tvou podobu z víček,
když den se vloupal pod zavřenými okenicemi
a první paprsky odhánějí
tajemno zšeřelých obrysů tvé lásky.
Natahuji ruku a dlaní se snažím pochopit hebkost snu.
Prsty protéká tvá vůně jako když
obloha rozčesává své mlhy a hvězdy předstírají, že se zdály.
Tváří v tvář chichotání vystřelujících záblesků
rušíme smlouvu s nocí.
|