#
BAR
Sedim v jenom baru
však připadam si v klamu.
Všichni tu mají někoho,
jen já jsem tu sám,
hledám jednu holku co ji srdce dám.
Žádám toho moc?
Já nechci vztah na jednu noc!
Chcim jen někoho mít
ne jen pořád snít.
Ten bar je plný lidí
a všichni mě tu vidí.
Ja připadám si jak ten debil
možná by bylo lepší kdybych tu nebyl.
#
Kazy a zápory
Všechno o co se já snažím,
to vše já nenávratně zkazím.
Jakékoliv pokusy jsou tu zbytečné,
snad to moje trápení nebude věčné.
Proč mi pod nohama mizí zem,
zápory všechny násobím stem.
Všechno no na co sáhnu,
ocitne se na dně,
v tom známem bodu mrazu.
A zase přemýšlím záporně.
Ať se snažím o cokoliv,
vždy narazím na ty hradby,
roztříštím se o horský masiv.
Už radši nepočítám mých iluzí hroby.
Ať se snažím o zlepšení,
výsledek má vždy stejné znění,
Chtěl bych aspoň některé kazy odstranit.
Proč já musím vždy v záporu žit.
Vždy když ocitnu se ve snech,
vidím sebe v těch ružových dnech.
Jenže probudím se,a je to tu zas.
Nikde nevidím ten snový jas.
Všude je temno,
v srdci mám zás záporno.
Já mám někoho rád,
ale jak muto dát znát.
Jednou mi dá znát, že je vše v pohodě
ale potom poznám, že to není ono.
#
SÁM
Sám sebe se ptám
cože to já vlastně hledám.
Sám sobě si povím,
že se to zřejmě nikdy nedozvím
Proč má v srdci pořád pusto?
Proč je mi pořád úzko?
To jsou otázky,které sám sobě si pokládám,
odpovědi na ně však dát si nezvládám!
Co já dělám špatně,
kde já dělám chyby?
Hodnoťte mě kladně, klidně i záporně.
Pořád sám sobe si říkám kdyby.
Moje mysl je plná stresu,
cítím,že tu tíhu neunesu.
Proč se pořád ptám,
sám sebe já sám.
Poradí mi někdo?
Na to se já ptám,kdo?
Já už sám se nechci ptát,
já už odpověd chci znát.
Tak už mi prosím poraďte,
a už me pořád netrapte.
Dostanete v tuto chvíli,
veliké to od mě díky.
#
Lež
Přestrašná to byla lež,
velká jak eifelova věž.
Vím, že každý člověk se bude rvát,
ale lež ční jak ze zdi drát.
Ač člověk rvát se bude.
Ať o život či o lásku
o ten drát se vždycky bodne.
Lež,ať jse o trápení či o krásku.
#
Chvíle
Stačí jedna chvíle
a všechny moje cíle
z ničeho nic v háji jsou
a nikdy už se nezvednou
Ta chvíle příšla z temnoty
ztráta iluzi,šok do němoty
Nečekaná to zkáza
všechno se to rozbilo jak drahá váza.
Miliardy střipků zbyly jen
v tomhle ti nepomůže ani ten nejružovejší sen
Když přišla ta chvíle zlá
okolni situace,každej to zná
Všem to příjde jako supr vtip,
ne,tohle není žádný nahraný klip.
Toto je realita
vydýchaný vzduch, přísná totalita.
Někdo to přejde
přitom říká o nic přece nejde.
jenže já vím, že tohle je zažátek konce
denodenně potkávám nadupaný borce
Byl to jeden okamžik
a všechno změnilo svůj směr.
Nikde není vidět žadný patník
Toto už není výjev z dětských her.
Přišlo to jak velka voda,
které neunikne žádna osoba.
Záblesk přišel bez varování
smrt, bolest, žádné smilovaní.
Jen ten šrám na mém srdci
co veliký je jak kráter na měsíci!
#
Bludiště
V bludišti já bloudím dál
kdekdo kolem mě si myslí že je král
je to pocit divný
když přátelé jsou z ničeho nic jiní
to pak musím s duchem svým zas bloudit
>uvnitř sebe se musim soužit
Je to bludiště snad tak zlé
je opravdu tak záludné a nebezpečné?
Já nikomu nechci to své bludište zazlívat
však nemusí mě každý zhazovat
Zasloužím si tento smutek?
Udělal sem snad zlý skutek?
#
Výjev duše I.
Sejdem jednou to je fakt,
Avšak dřív si ešte dáme Kontrafakt,
Ty skvostné noty daj mě tase dohromady,
připadnou mi jak božské dary.
Sorry lidi, moc to nejde
Alo co,na tom nesejde
Mám toho dost,co bych vyjdřit zde chtěl
avšak nemám slov jak bych to měl.
a proto to dusím uvnitř sebe,
a stále zamračené se mi zda nebe,
to nebe nad moji hlavou,
kde snad všichni svatí stanou.
A jak bych zakončit tento vyjev svuj měl,
všechno co jsem kdy udelal, to jsem i chtěl
avšak, nekterých svých činu lituji upřímne,
ted se jen modlim, kdo me pak příjme
Všechno se snažím napravit,
kež bych sa moh pak normalně postavit,
normálně s usmát, a pak zas odejít.
to už the end přátelé,
avšak nejsou to slova veselé.
#
Výjev duše II.
Najekej zachytnej bod
opravdu prišel by mi vhod,
jenže žádnej není
když skutočnosti se mi před očima mení!
#
Výjev duše III.
To co se tu nyni stalo,
doufám není nastálo.
Věřte mi že toho není málo
vic však mi není známo.
Tak se tady dobře mějte
a na má slova přásně dbejte.
#
Osud
Ty to jistě dobře víš,
že svuj osud nezmeníš.
S tvojí cestou ti nikdo nepomuže,
a ani ti ten správný směr neukáže.
Ty však stál musíš jít,
a svuj život musíš žit.
Na osud svuj nehleď,
však v rukou ho máš sám,
zas strácíš svuj přehled!
A prázdný máš svuj krám.
Ty cestu si dál prosekávej,
a dál zustaň svuj a správnej!
Myslíš,že svuj osud znáš,
však říjde změna smeru.
To ty víš a už máš zas to své tušení,
že tvuj osud se nezmění.
Ta osudná křižovatka,
mlhu protl ostrý zvuk.
Nad místem se vznáší smrtka,
proč takovej osud má zrovna tenhle kluk
Další den snad příjde změna
A ty v te chvíli tiché.
Hlavou proletí myšlenka,snad je ti verná.
Osud,to je tlustá kniha,
však nezměníš ho, je jak mlha.
A mlhu nechytíš,
to ty dobře víš!
#
Mládí uvnitř sebe
Úspěšně jsi vstoupil do nového ročníku,
všechno má ale má nejakou svoji podminku.
Nejaké svoje ale přes co nejde vlak,
zpočátku jsi tomu nevěřil ale vážně je to tak.
Na první pohled vypadá to krásně,
nemá to chybu,
a ty se svými nejvěrějšími utápíte se v pivu.
Jenže na ten druhej pohled,
víš, že nad svými city nemáš žádnej dohled.
Dopláciš na svoje mládí,
důveřivost, volnost a nezkušenost.
Najednou máš prázdný slova,
ale nic nejde žít znova.
Citíš že máš velmi hustou depku,
nejlip ti je samotnýmu, ale někde venku.
Rozhodneš se po dlouhý době přemýšelní,
že tvuj život vubec štastný není.
Stojíš na mostě a díváš se dolů,
viš že máš kam jit,ale už ne domů.
V hlavě si promítáš,
sám sobě si vyčítáš,
žes leccos mohls jinak udělat,
že ses nemusel jen flákat.
Musiš začít znovu,
narodit se zas.
A tak skočíš dolů,
nezbyde po tobě už ani vlas.
Náhle ležíš dole,
opravdu je konec,
všude kolem ticho,
Ticho, ticho nikde žádný záchytný bod
#
Schází mi
Schází mi přítel,
co by mě pří živote držel!
Schází mi láska,
a nemusí to být misska.
Schází mi chut do života,
depka,zlost,alkohol a zlá nota.
To je život můj.
Já taky nejsem bond,
jsem normální pohodář
ale nikomu,nikomu ja nejsem vhod,
já nechci za nic,žádnej honorář.
Tvář má není idolem
Však snažím se být svůj,
kyždý mi říká jaký ja jsem vůl.
Sic mám z toho pocity smíšené,
však cihla ve zdi je vždy zažene,
Schází mi normální život,
jehož já,jen já bych byl pilot
Nikdo však nechápe moje bytí,
všem, dojednoho,je ze mě na blití.
Taky scházi mi v duši klid,
konečne,jednou, chtěl bych ho mít.
Sny jsou sice krásny,
však pro moc prázdny.
Schází mi možná trochu vic vědění,
Dál mám své srdce,to ale nic nemění!
#
Pohled z okna
Zas se dívám z okna,
a na srdci mi rána nebezpečne mokvá.
Venku vidím sníh a mlhu,
a já chci aspoň jednou zažít opravdou něhu.
Za oknem je nečas,
a já zas žiji ten svůj přesčas.
Přes mlhu nevidím na svět,
a z mého srdce je už dávno mrtvý květ.
Ten květ života a lásky,
z okna vidím smějící se krásky.
Budovy vystupují z té nokonečné mlhy,
a já nemužu vstát,necítím své nohy.
Strašne rád bych se rozběh
a utek někam pryč,
ale já ztratil od těch dveří klíč!
Tak se jenom koukám z okna,
a ta chvile važně není dobrá.
Zasněžený střechy,
a rezavý plechy.
Z okna vidím drátěnej plot,
kdekdo do mě vali samej opileckej hlod.
Případám si jak ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ten pohled vážne není dobrý,
zvlášt ne míma očima,zas jsem tolik smutný.
#
Chtěl bych radu
Chtěl bych jednu radu,
však znát chci jen skutečnost a pravdu,
Znám jednoho člověka snad měl sem ho (jí) i rád,
však dočkal jsem se posměchu a zrad.
Byl to přítel jediný,
komu svěřil bych se s problemy.
Ve chvíli kdy potřebuju pomoc,
on obrátí se zády a rozestře se noc!
Co já s tím mám dělat,
stratit ho nechce ale urážet se nechci nechat.
Proč se toak stalo,
kde se vyskyt error,
proč on(a) tak náhle změnil(a) svůj směr!
#
Smutek
Smutek,smutek smutek všude kolem,
ať to beru,horem,horem nebo spodem.
Smutku je už všude plno,
každej si sáhne na uplný dno.
Se smutkem se musí bojovat,
jen tak se s ním dá vyrovnat.
Ve smutku se musí pomoci,
ať už ve dne,ve dne nebo v noci.
Snuteční obraz na stěně visí,
řekni mi kdo,kdo na tebe myslí.
Však smutek nemusí být stálý,
to nejednou přísloví praví.
Ke smutečnímu průvodu,
musí byt vždy pádného důvodu.
Někdy i smích je předzvěstí smutku,
a mužeš udelat mnoho dobrých skutků.
#
Ty a Já
Snad se ještě sejdem,
za ruce se chytnem,a spolu někam půjdem,
jen mi lásko neříkej,že tohle už je konec,
vždyt naší lásce ješte nezazvonil zvonec!
To co jsi mi psala,
a říkala jsi,
co by jsi mi dala.
To co jsi mi psala v dopisech,
to ješte chtěl ochutnat na tvých rtech.
Tvář tvá byla krásná,
moje duše hned,zpátky by ji vzala.
Když jsme byly spolu,
jen Ty,Ty a Já,
nikdy bych si nepomyslel že to spadne dolu.
Lásko ja už te chci zpět,
ale vím, že nebude to hned.
Neboj já si počkám,
Doufám ale,že se jednou dočkám.
To co se nám stalo,
kež by se to jednou,jednou vrátit dalo.
Ani nevíš jak, jak moc me to trápi,
to,co se stalo s tou tvoji máti.
Jenom doufám,že to vče není málo,
kež by se to vrátit dalo.
A budem zase my,
Já a Ty.
#
Loučení
Před časem nebylo to zlé,
včak bál sem se chvíle téhleté.
Kdy jeden z nejblýžších opouští nás,
a v srdci svém slyším ten hlas.
K slzám není daleko není,
je konec všecho toho snění.
Měli sme jí rádi,
snad vic než sebe sama,
a ted už nikdy nezapaří s náma.
Já nesnáším toto loučení,
když vím, že konec všeho je,
chce se mi jen lehnout na koleje.
Nebyla to láska,
jen přátelství kamenné,
A ted zůstaly nám jen tváře němé.
Peťo jen krásně se měj,
a na Znojmo vzpoměn si zas,
na svět se pořád stejně směj,
a nezapomen že máš tu nás.
Svoji Školu rocku,
vždy patřit budeš k nám.
Odpusť že zas básničkuju,
ale nesnáším když loučit se tak mám.
#
Útěk
Jsou dvě hodiny ráno,
těžko někdo pochopí,
co se tu nyní stalo.
Ta malá stinná postava,
a pohyb zleva doprava.
Otevřeným oknem právě páchá útěk svuj.
A nikdo na něj nezakřičí stuj.
Kdo to vlastně je,
a odkad se tu vzal.
Že se tak na svobodu dral,
Ta tajemná komora, ten tajemný útěk,
vykulené oči, a strašně velký úlek.
Zas utíká na svobodu,
a neohlíží se zpět.
Snad zapomíná,
na celičký svět.
Ten útěk skrývá tajemství,
proč vlastně utíká,
a co se stalo mu.
Teď je mu to jedno,
vidí jenom tmu.
#
Mezi čtyřmi stěnami
Mezi čtyřmi stěnami,
a otevřeným oknem,
kterým já se dívám ven.
A po tváři slza ztéká mi.
Ten srdcebolný tón,
která zas ozývá se,
a na me city je uspořádán hon.
V té divné náladě utápím se.
Ty mě známe čtyři stěny,
a já se pokouším dostat z té bedny.
Kde uvězěn jsem,
marně pokouším se z ní ven.
Uprostřed, mezi čtyřmi stěnami,
klečím, a hlavou myšlenka vrtá mi.
#
Bez názvu
Nemůžu vstát,
o mých cílech,
nechat si mužu jen zdát.
Ve svých snech,
často přemítám si obrázky,
však stále sám.
Stále jsem bez lásky.
Když na obzoru objeví se,
hvězda jedna ze sta,
já marně otvírám své srdce,
a vím, že se mi to nezdá.
To, že se nic nezměnilo,
že pusto v srdci mám,
Že štěstí mi zas odletělo,
a já nevím kam!
#
Na kolenou
Zas jsem na kolenou,
zas se mi za zády všichni smějou.
Štěstěna se odvrátila,
další osoba me zradila.
Klečím na kolenou,
ronim slzy.
snad už to skonči,
snad už brzy.
#
Láska zvítězí
Láska vždycky zvítězí,
říkává se,
to každé malé dítě ví.
Ale přiznávám se,
já moc tomu nevěřím,
a za pravdou jde muj stín.
Láska prý vždycky zvítězí,
tak proč to moje trápení nezkončí.
Proč já křičím,
a nikdo mě neslyší.
proč já běžím,
a nikdo mě nevidí.
V pohádkách se stále píše,
že vládnou zlo a temnota.
Ale láska a dobro porazí vše,
vždy zaženou je do kouta.
#
Chvíle
Čekám, že jednou příjde den,
kdy krále dostanu do kolen.
Ten den,
kdy přestanu snit ten hrozný sen.
Až příjde jednou ta chvíle,
a v dálce uvidím ty svoje slavný cíle.
Až jednou,
až zase poběžíš tou tmou.
Všechno kolem bude zastřeno temnou mlhou,
a nikdo nepochopí co ti beží hlavou.
To víš jen ty, a nikdo jiný,
ale všichni myslí, že jsi tolik silný.
Však jednou příjde okmažik,
snad nebude to jen jeden click.
Ty uvidíš v dálce ty sny,
které snad se jednou přemění na skutečné dny.
Pro tu jednu chvíli,
ale každej to jinak cítí.
Stále to věřiš,
jestli aspoň jedno výjde,
vážne ještě neviš.
#
Ty jsi(Essenmann)
Ty jsi ten nejlepší,
na tebe nikdo nemá.
Říkáš sámo sobe že jsi nejhezčí,
nikoho lepšího nikdo nezná.
Když ty se oběvíš ve dveřích,
říkáš, že jsi vsadil kilo.
Mno uveřít tomu, to by byl hřích.
Vypadáš ta důveřivě a máš jasnej cíl.
Loviš na svý kecy baby,
při pohledu na tebe,
padaj ne ne mdloby.
Vždycky upravený, vždy nejlepší,
vyprávíš jak jsi včera kalil,
a co jsi všechno poblil.
Na každým hledáš chyby,
a každej kdo je jinej,
než ty,
je divnej.
Máš nadupanej phone,
stahuješ,
cpeš nám to horem i spodem.
Ty jsi tak ideální člověk,
hle támhle to je on.
Nejlepší ze všech,
co je věkem věk.
Při nějaký poznámce,
na tebe,
vyhrožuješ,
že naám dáš po držce.
Ty jsi prostě king nehoráznej,
nedokážeš si přiznat že jsi nahranej.
#
Protestsong
Protestuji protí všemu tomu světu,
však musim najit tu správnou větu.
Větu tu, že svět nynější spěje do pekel,
a nezachrání ho ani záře světel.
Nechci být jedním z vás,
řeknu vám to nyní,
a řeknu vám to zas.
Nemám rád ty monotoní zvuky,
ikdyž často se mi to vymkne z ruky.
Místy si připadám,
a pak sám sobe si nadávám,
že stojím sám proti sobě,
kdyý často uchyluju si k chloubě.
Protestuji proti nýnější mláděži,
však oni ví na koho má slova naráží.
Kdejaký souboj v pěstích bych prohrál,
tím by se mi ten dotyčný vysmál.
Holkám se líbí ty gelovaný palice,
co proti mě jsou jak přezbrojený milice.
Ti největší kingové a gangsteři,
v ničem co je pravda v ničem mi nevěří.
Však zatím tomu tlaku odolávám,
a pomalu se k odpovědi odhodlávám.
Nikdy newím jestli se mi to zdaří,
ale jasně vím, že to k tomu patří.
Protestuji proti tomu všemu,
a stále poznávám tu skutečost samu.
#
Inzerát
Slunce září,
krev mi vaří,
proč jsem stále sám.
Hledám jednu holku co ji srdce dám!
Na vizíží nazáleží,
hlavní je však duch.
Nikdo nejsme dokonalý,
i já mám spostu much.
Vůbec nejsem ideální,
a snad ani nejsem normální
.
Nejsem gangster, nejsem gelovaná palice,
však jsem svůj toho si cením nejvíce.
Rád bych našel jednu holku,
co měla by mě ráda,
která ze srdce nemá sochu,
a část by mi ho dala.
Nemusí být misska,
a ani do očí bát se divat z blýzka.
Nejsem princ, nejsem král,
ani ten, co by si na něj jen hrál.
Jen bych ji své srdce dal,
a konečně z kol něj zbořil ten kamnnej val.
Najdu ji, sám newím,
tu otázku vám pokládám.
#
Vězení
Připadám si ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ocelový kříž,
a na srdci mřiž.
Těším se až rozběhnu se ven,
a budu si myslet,že to byl jen pouhý sen.
Za pár dni si vzpomenu,
že ta osoba tu jest.
A zas jsem v lochu
#
Osudový den
Oči rudé,
tváře stuhlé.
Svaly jsou zas v křečích.
Za všechno muže jeden hloupý hřích.
Mě patří vždy místo druhé,
proč je ke mě všechno tak kruté.
Ve svých snech,
často slyším smích.
Jeden den, snad někdy příjde,
osud se usměje a mě neco výjde.
Každý múj smách mě stojí mnoho sil,
a málokdo ví, že nechci být král.
Jediné čeho se já bojím,
že ani ted pevně na nohách nestojím.
Však, snad přijde jednou den,
kdy já z toho bludného kola vykročím ven.
#
Dojemná drbna
Vlastnost mě nepříjemná,
však libuje si v ním drbna dojemná.
Já nemám rád tyhle saně,
vždy na všechno ti řekne jasně.
Nemám rád tu dojemnou drbnu, to každý už ví,
co ona neví, to nepoví.
Je co mě uzří její zrak,
už rozjíždí se lživý vlak.
Že jsem byl s něký, někde,
ale přátelé, to takle nejde.
Já chci mit svoje soukromí,
a né, že se na me drbny usmějí.
Tahají ze mě rozumy,
a řekne, že to nikomu nepoví.
A když někde strátím slovo,
a pak už jen ty dojemný drbno.
Slzy v očích,
úsměv na rtech.
Já v ruce svírám kord,
a vypnu hruď,
a hlavu jí setnu,
a se štestím v srdci odejdu.
Ta dojmná drbna dobře ví,
že me to štve,
však slzy pro mě neroní.
Mě krev v žilách trné,
a zuby mi skřípou,
snad nikdy už neuvidím tu drbnu dojemmnou
#
Zahrada růží
Spím, kolem sebe mám jen zahradu růží,
a moje srdce nemožně se souží.
V té zahradě je růží mnoho druhů,
každá z nich má v sobe jeden z osudů.
Barevné spektrum nemá konce,
mnoho jich se teší až budou darovány krásce.
Avšak jedna svuj osud nezmění,
to proto že neoplívá červení.
Její barva je černá,
i ona by si přála být bledá.
Zahrada je plná barvy,
však ta jedna přinese jen smrt a zrady.
Z ostatních barev se lidé radují,
přitom si řeknou jak se milují.
Jen z téhle černé štastní nebudou,
nikde neuvidíte že se usmějou.
Ten jdiný kout, ta jediná růže,
za všechno neštestí, bolest, smůlu a zradu může.
#
Kapky deště
Po okne stékají kapky deště,
mnozí se ptají co vic chci ještě
Množství vody, co padá z mraků,
vypadá jak armáda tanků.
Kapky vypadají jak slzy
snad už to skončí, snad už brzy.
Ja snad nikdy nic nového nezažiju,
cítím, že tim množstvím vody se neprobiju
Kalužiny rostou,
všechno je to jen skutečností prostou
#
Hráz
Proč proti mě každej staví hráz,
a proč do ni narážím zas a zas.
Však já čekám, že jednou ta hráz jednou povolí,
a všechny ty emoce na svět se vyvalí.
Nekonečné mořské proudy,
a moje srdce dál tu bloudí.
Ale hráz tu stále stojí,
a moje duše za ní bloudí.
Těsně před prutrží mračen,
připadám si jak kdybych byl zatčen.
Připadám si ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ta hráz tu však pevně stojí,
moje srdce se jí bojí.
Bojí se toho, že příjde o život.
Vím že nejse žádnej princ,
připadá mí, že mám kolem sebe klec,
a kolem klece není žádný plot.
Hráz je stále pěvnější,
nervozita, alkohol to vážne není nejlepší.
Modlím se za tu hráz,
snad rozbije jí mráz.
#
Noc
Den se chýlí ke konci,
a mé místo na konci.
Předčasné ukončilo platnost,
a já zas nemůžu mít radost.
Černočerná tma vládne světu jen,
paní Noc ujala se vlády,
oknem natahuje své chladné pařáty.
Za chvíli začnu snít svůj sen.
Všude je tma,
jen v dálce lampa svítí.
Skončila dne vláda,
přišel čas nočního kvítí
|
