Ta pátá
Starý sluha otvírá pánovi dveře.
Jahody skrz na skrz provrtal červ.
Myslíte si,
že Bůh daleko pevněji stojí za svými pravdami a názory,
nežli člověk za svou omezeností,zatrpklostí,nenávistí?
Starý sluha otvírá pánovi dveře.
Jablko se kutálí cestou necestou.
Božské rodině je milejší veš v kožichu
nežli člověk hledající konec a počátek.
Brzy,brzy by je totiž vystěhoval dolů na Zem
a sám ejich místo zaujal.
Praotče,Pramatko,
zapalte lúče!
V jeskyních sklastné je snít,
v ráji rajském slastné ke okusit první hřích.
Praotče,Pramatko,
zapalte lúče!
Ne já,
ale to oranžová bytost zdvihá varovně prst.
Lehké to má,
když nestárne,nemládne.
vesmír pro ni je doménou,
člověk pouhopouhým knedlíkem v evolučním guláši.
Starý sluha otvírá pánovi dveře.
Okurka drží štíhlou linii.
Kolik máš,Bože,ve vesmíru nevlatsních synů a dcer?
Pratoče,Pramatko,
zapalte lúče!
Co lidský mozek vymyslel, to duše ve hvězdách zvěčnila obrazem,
aby to oranžová bytost nevydařeným experimentem
to vše nazvala.
Praotče,Pramatko,
zapalte lúče!
Vyhraje Bůh,
či zvítězí člověk?
Oranžová bytost však předem gladiátorem je.
Starý sluha odkládá pánův svrchník.
Oheň v krbu zívá
a čaj v konvici se chvěje zimou.
Prázdnota světem kočuje,
samota krade slepice.
Praotče,Pramatko,
zapalte lúče!
Vyhraje Bůh,
když člověk lačně opět touží po genocidě!
Prázdnota světem kočuje,
samota krade slepice.
I když obě Spravedlnost podplácejí
a handlují s ní jak s čubkou,
já zaječím:
,,Pratče,Pramatko,
sfoukněte lúče!
Vyhraje Bůh,
když člověk v temnotách křemen a oblázek hledat bude?"
Noc vyměnila vodu ve váze s kyticí fialek.
Čas minulý,přítomný a budoucí
hlavy smutně svěsily
a oranžová bytost v kině dějin začala
promítat film pro pamětníky.
Starý sluha otvírá pánovi dveře...
|