Ta devátá

V tom okamžiku začíná divadlo znovu.

Strašák na jeviště vstupuje,

gardedáma trucuje

a obecenstvo křižovky luští.

Utajeno zůstává,

zdali Ježíš v tomto dramatu je tím,

za koho se vydává.

Pod kopyty koní prach se víří.

Haleluja,bratře milý,

takhle si ženu nikdy nepodrobíš!

Praotče,Pramatko,

nezoufejte,

je to sice bída,

ale ono to nějak dopadne.

Psí věrnost,

vydří sláva,

medvědí trpělivost.

Vycpaný had z ráje vypráví v muzeu turistům

o začátku sexuální revoluce

na počátku třetího tisíciletí.

Kočičí pýcha,

kocouří dotěrnost,

komáří ctižádostivost.

Před chýší sedí rabářka

a spravuje potrhané sítě.

Za dveřmi na tvrdé lavici

vyspává opici rybář.

,,Just!A dupnu si třeba oběma nohama.

Je mi to ale idyla!"

Zvolal radostně kouzelník Simsalabim.

,,Zapomněl jsi ale na zlatou rybu

a bez té, jak je vidět, se neobejdou,"

poznamenala jaksi nevšímavě oranžová bytost

a dále věnovala svou pozornost čmárání

chemických vzorců do písku.

Praotče,Pramatko,

nezoufejte,

vypadá to sice prachbídně,

ale ono se to,

věřte mi,

nějak vyvrbí.

Achilova pata,

Achilova zpově,

Achilovo přiznání.

Hrůza,

žena pro muže přece ještě něco znamená?

Ariadnina niť

Ariadnin soud,

Ariadnina svátost.

Hurá!

Přeslice s mečem bojuje o holé přežití!

Skok o tyči,

běh přes překážky,

hod diskem.

Ženo, v lásce ti vládne totální chaos.

Zastánce chtíče,

stoupenkyně slasti.

Představy nejsou zrádné ani ošidné,

protože tato čtyři podstatná jména

/zapsaná do kříže,čtverce i kruhu/

vypovídají vždy o Achilově smrti a Ariadnině potratu.

Praotče,Pramatko,

rvěte si samou radostí chlupy z kožichu,

ono to přece jen dobře dopadlo.

Divadlo končí,

strašák se klaní,

gardedáma naoko tleská

a obecenstvo se zvědavě ptá:

,,Jakou postavu ztělesňuješ v tomto dramatu ty,Ježíši?"

Pod kopyty koní písmena pravdy se víří.

Haleluja,bratře milý,

pokud znát ji celou chceš,

tak do klobouku ta písmena chyť,

a Praotec s Pramatkou ti ji rádi přečtou!