Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Lucretiův deníček
Autor: muck (Občasný) - publikováno 7.11.2008 (22:01:52)
V mojí hlavě toho už moc není.

Často je to hlavně šukání, o moc víc ne. Dneska jsem měl nějakou šanci, nějakou další práci. Vzal jsem to. Abych vyhnal to šukání z hlavy.

Byla tu Lee, včera. Zastavila se a dívala se na hrníček, z kterého u mě vždycky pila čaj. Tenkrát si mi sedala na péro a rajtovala na něm, tak dlouho - nemyslím jeden večer, myslím tolik večerů - až mě to znudilo. Dělával jsem jí čaj a už jsem o sex s ní moc nestál, nebavila mě.

Nechápal jsem proč, byla štíhlá, sexy holka, krásně na mně uměla rajtovat, moc dobře to uměla, možná nejlíp. Jenže mě omrzela. Kdybych si měl vybrat mezi nějakou ošklivou a Lee, vyberu ošklivou.

Od tý doby uplynulo dost času a včera přišla po docela dlouhý době. Z jejího hrníčku už pije někdo jiný. Najednou jsem měl strašnou chuť jí ošukat, najednou jsem jí zase moc chtěl.

Jenže mluvila o Garthovi. Nikdy jí asi neřekl, ani já, že jsme spolu spali, ale myslím, že si to domyslela. Byla mezi námi vždycky zvláštní jiskra, mezi mnou a Garthem. Já, mladý a on už skoro třicetiletý, ale udržovaný, frajer, majitel advokátní kanceláře. Bylo mezi námi něco víc, asi stejně tak jako mezi ním a Lee.

Jenže Garth měl dost blbý kecy a dělal divný věci. Nasazoval si ve svym kanclu tu železnou masku, opíjel se a pak bloumal riegrovými sady, občas mi volal, měl schízu nebo co, volal, že v riegrových sadech je nějaký baráček či co, kterému se mám vyhýbat. Že je tam zlo, že je tam něco, co ho dostává, i když on to nenašel. Běhal mi z toho mráz po zádech, ale myslel jsem si, že je blázen. I když byl tak přesvědčivý.

Chtěl jsem Lee, ale věděl jsem, že už to nejde. Já, Lucretius Woogyankle. Lee řekla, že se občas chovám jako on. Věděla to, bylo mi jasný, že věděla, že Garth toužil po mém mladém těle, jako já toužil po jeho myšlenkách, začal jsem po nich být lačný a potom jsem toužil i po milování s ním. Začal jsem mu rozumět a právě to mi ublížilo. Dostal jsem se k němu moc blízko, moc jsem začal chápat jeho myšlenky a to mě dostalo tam, kde jsem teď.

Jako zvláštní epidemie, která projde celým tělem.

Řekl bych, že něco takovýho provedl i Lee. Umí to, nevím jak to dělá. Má to v sobě. Lee k němu nastoupila jako advokátní koncipientka, normální veselá studentka. Snad jen něco, byla chytrá. Byla to hodně chytrá holka. Pak začala být jako on a pak, když on se jednoho dne ztratil, šla ho hledat. A hledala ho dlouho a trpce.

Skoro si říkám, že by měl pykat za to, co jí udělal. Pykat za to, co mně udělal.

Nespal jsem s Lee. Viděla to asi na mých očích a tak nějak trpce se usmála.

"To dělá taky on, potřebuje mít kolem sebe dva lidi." Řekla tiše, jakoby odevzdaně.

"Jo, vím to. Nikdy jsem nepochopil, jestli je teplej." Odpověděl jsem jí ve stejném duchu.

"Nevím. Řekla bych, že tohle jde prostě mimo něj. Stejně jako život, on prostě dělá věci, které musí dělat, věci, které obnáší život. Ale dělá je tak nějak bez zájmu. Rozumíš. Prožívá je, ale zas ne tolik. Neraduje se ze života. Je to jako by se radoval ze situací, které se kolem něj tvoří - i když to cítí tak, že on s nima nesouvisí."

Lee se zamyslela. Pak se usmála. Usmál jsem se taky a navrhl jít do baru.

Lee se v očích něco zalesklo, chtěla, skoro by se oblíkla... Ale najednou posmutněla a odmítla; nepůjde ven.

...

Je to těžký, už nemám moc smysl života. Ne, že bych myslel na sebevraždy, to ne. Jenom tak bezcílně jdu dál, nebaví mě zastavit se, nebaví mě život. Baví mě šukání, vidím v něm nějakej rozostřenej smysl. Je to totiž snadný, když vidím někoho, kdo se mi líbí, strašně toužím s ním spát... A je relativně - relativně - snadný toho dosáhnout. V porovnání s jinýma cílema. Zvlášť, když nemáte tuchy, jaké ty jiné cíle jsou.

Takže se můj život zredukoval na ty nejprostší slasti - na uspokojování těch neprostších pudů. Nejde jenom o šukání. Občas mám hlad, naložím stejk, upravím ho, udělám k němu omáčku a pak ho sním. Mám z toho radost. Byla tu velká potřeba, moje potřeba, hlad a já ho dokonale uspokojil. Dokonalá práce, mistrovské dílo.

Rozumíte - a takhle je to se vším.

Lee mi řekla, že podle ní ve mně dříme něco moc strašnýho, co až se probudí, tak najde svůj cíl. Najde to svůj cíl a využije to veškerých mých schopností a půjde to za ním. Velmi nekompromisně.

Bude to mistrovské dílo.



Ale jaké, to se ani já, ani Lee neopovažujeme domyslet.

Jestli se to Lee podaří, jestli jednou najde Gartha, tak se ho na to zeptám.

Když nic jiného, aspoň bude mít o čem přemýšlet a bude chvíli žít klidně.
Aspoň to.


Poznámky k tomuto příspěvku
Quotidiana (Občasný) - 8.11.2008 > nějak mi uniklo, co vlastně ten Garth udělal...
ale jinak pěkný...
Body: 4
<reagovat 
 muck (Občasný) - 8.11.2008 > Quotidiana> Díky za přečtení a hodnocení. Ona je to spíš součást takového většího celku, takový výjevy ze života. :-)
<reagovat 
Axxa (Občasný) - 16.11.2008 >
Body: 5
<reagovat 
back (Občasný) - 23.11.2008 > Má to spád...

Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter