Ruka má štětce zas chápe se čile,
a v rytmu kvapíku dává se v let,
vykrouží křivky Tvé, srdci tak milé
na plátně zkouším si zvěčnit Tě hned.

Každičký kousíček, co je mi drahý,
zachytit na věky v mladosti chci,
nádherné řasy Tvé i pohled vlahý,
rozkošná ústa Tvá, smyslné rty...

Plamínky lásky, jež  v očích Tvých hoří,
dolíčky v tvářích, co tak něžné jsou,
štětec můj nádherný obraz Tvůj tvoří,
snad Láska sama vede ruku mou.

Tvých něžných pohoří pahorky vnadné
vykouzlím na věky v té kresbě své,
zachytit krásu Tvou není tak snadné,
ještě, že pomáhá mi srdce mé.

Ty jsi má Madona, mé duše touha,
je těžké vyjádřit, jak rád Tě mám,
postačí mi jen Tvá přítomnost pouhá,
a já flek všem mistrům malířským dám!