Čas kdy zrnka prachu tančí na třešních 

v nehybném horku slunečního sálu

a z mokrých břehů hraje dívek smích

když nahá těla koupou v letním žáru

Za nimi v kraji lány polí stojí v zlatě

jak nastoupené čtverce římských legií

Tam jenom skřivan polní maršál vyruší tě

než kopce na obzoru zbytek slunce dopijí

V dutinách měst se táhnou davů horké hleny

Nad nimi nebe, je rozpálená pánev smogu

Do těsta ulic kovové hrozny aut jsou zapečeny