TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 28.11. René

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

tón
Autor: Li-duše (Občasný) - publikováno 23.11.2008 (21:49:34)

lásko moje
je krásný den
slyš, teď hudba hraje
do srdce ji vem
rozpusť celý svět
nech tu hudbu hrát
pohleď na lotosový květ
začni se smát
v tónu nech rozléhat svůj pocit
uzři že prázdný je
kde není nic, vše prociť
ten tón tvé srdce omyje
vejdi k sobě dál
odpusť všem i sobě
kéž bys mě nalézal
ve zvuku co hraje v tobě

Poznámky k tomuto příspěvku

zirnat (Občasný) - 24.11.2008 > moje-hraje/svět-květ/pocit-prociť/dál-nalézal/sobě-tobě// s jak málo slovy vystačíme,co.		Body: 1

		<reagovat

Li-duše (Občasný) - 24.11.2008 > někdy je lepší mlčet... a i to mlčení dost bolí...

		<reagovat

writer54 (Občasný) - 17.1.2009 > Velmi prijemne mohu to na sebe nechat jen tak pusobit nebo to pouzit jako navod ci instrukci		Body: 5

		<reagovat

whispermoonlite (Občasný) - 22.11.2009 > posledních pár veršů mi přijde hodně důležitých. vytvářejí protiváhu k té části o prázdném pocitu. s úsměvem se vrátím ke svému obrazu posledního člověka na světě, které mu není věru co závidět. vcházet k sobě bez možnosti, že tam někdo bude, někdo z lidí, nebo něco, co patří k tomuto světu, není povzbuzující vize. stromy a zvířata jsou určitě pěkné objekty, to nepochybně, ale člověk si s nimi nevystačí. takže v posledku buďme rádi i za své nepřátele, pokud nás nechtějí rovnou zlikvidovat. - a teď jsem si všiml, že i ty tam ten motiv máš, tj. odpuštění. a potom mě napadá, že být doma je možné, jen pokud existuje i nějaké ne-doma. a ne-svět potřebuje svůj svět, nebo naopak. a být já, nakonec, lze jen odlišením se od toho, co "já" nejsem. to je jednoduchá dialektika. a nebýt "já", to je být vším a se vším, což je ale úroveň právě narozeného dítěte. a víme všichni, že tento pohled, zůstat tím malým bohem, malou bohyní, byl neudržitelný, že nám naši všeobsáhlost začalo dřív nebo později něco narušovat. - v tomhle duchu tu básničku čtu. je možný, pravděpodobný, že ty ji čteš jinak. :) - přitom by se nemělo zapomenout na to, že to není tak samozřejmé, že je možné ji číst, protože kdybys ji nenapsala ..., nebylo by se o čem bavit.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game