Ležím v rohu ve své posteli jednou musím všechny své spitvořené básně dopsat a spálit. bude to divný kouř takový barevný s vůní jar s vůní lét s vůní podzimů s vůní zim se zápachem spálenin a dýmů však bude to ještě chvíli trvat hodinu hodiny hodinovice ale všechno to stojí za zlámanou grešli tvrdnu tady několik let již přitom jsem řekl že si jen sednu po cestě, té neznámě známe cestě kdysi co už teď teď už znám ten roh znám ho až moc důvěrně a přesto se obávám zda do něj trefím, bez bloudění a zmatků i rozum má své zbraně i láska má své pochybné artefakty i den má své proti i noc má své pro stopy ve sněhu jsou zasypány moukou.
|