Kolbiště
Pyl.Oheň.Kmen.
Jsme dítka Boží,
jen babské tlachy a pomluvy nás do hrobu přivedou
a nebo vyhodíme do vzduchu pekelnou bránu a ven na svět
pro pobavení Ďábla vypustíme tu jeho chlupatou armádu.
Ve jménu Otce
i Syna
a Ducha svatého.
Amen!
Slavík pěje způsobně na kapotě zrezivělého auta
nábožné písně.
/Ve jménu závisti a nenasytnosti,
atakdále,atakdále...
Na víru v nevěru pije člověk otrávenou svěcenou vodu./
Na šachovnici královničky panáka skákají
a Bůh je mikroskopem sleduje.
/Anonym anonymně vyplachuje žaludek Ďáblovi,
protože se přiotrávil dobrými skutky závisti a nenávisti./
Manželství nebo peníze.
Smetana či rum.
Zbožnost v bezvědomí spadla na Mojžíšovy desky s desaterem.
/Bůh projde křížovou cestou závisti a nenávisti
a na jejím konci Marii vyzpovídá ze svých dobrých skutků./
Na zelených pastvinách pase Maří Magdaléna stádo slepých
hubených krav a žízeň hasí slzami prolitými neš´tastných
maličkých andělíčků.
Jsme dítka Boží,
i když jsme ve jménu závisti a nenávisti postavily
na hlavu i Vševědoucího.
Tak to přece musí být
a tak to má být,
protože na dveřích kostela visí neviditelný nápis:
Host do domu,
do ruky hůl.
Zbožnému je i pomluva svatá,
když na cti neutrpí jeho věrnost v Boha.
Věřícímu je láska k bližnímu svátostí,
pokud ten druhý do kostela nepříjde v norkovém kožichu
a nebo ve zmijím rouchu.
/ Po křížem a růžencem válka a tma./
,,Dcero,pamatuj!
Za tisíciletí jsem už toho tolik viděl,
že mě nepřekvapuje vůbec tolik dvojníků,"
praví Bůh.
,,Milá zlatá!
Mně nic jiného nezbyde..."
názorně,velmi názorně vstupuje na kolbiště E.T..
Žena-milenka v režném šatě si to svižným krokem
rázuje světem přes zelené louky, černé lesy.
Všechno všecičko zanechala za zády svému osudu,
protože ví, že lidské bytosti zahynou na všivé úbytě
vlastních fantasmagorií a Bůh s nimi.
,,A mé dcery,nevinné růže stolisté,člověkem ukřižované,
povstanou živé z hrobu a rozvinou se do krásy."
Dodává matka Gaia
|