„Jarní  ...

V   koruně   stromu   Co

vypadl      mi   z      pod      víček

v   háji      Vzrostlých      lip,   našel

jsem      azyl   V                šelestu

křehkých      větviček 

Před      očima   mi   tančí

v      prudkém   reji      tu   kolem 

 jančí,   Sotva      zelené                                                      

Vzpomínají   za      mne,   co

v   doteku   jen   cítím

co   v   této   době    rád   i   nerad

vidím   A      co   mám   již     v   sobě

co   mám      již      spočtené 

Vzpomínají      za   mne,   co      přinesl   jsem

dál;   Vzpomínají      také,   Co

 měl   jsem     zde   snad      nechat,   A

co      jsem    tu                            přec      nenechal 

Vzpomínají      za   mne

na      Vše,   co   se   jen

      vejde

do   jednoho   pohledu 
 

Cítím      vůni   této   

doby,   co      po   zimě  

vyhnala      nás      ven;   Cítím

tu   odvěkou      a   neochvějnou   „Pevnost

řádu“,      co   přináší   

bezbřehou      sílu      sem 

.“