Když ruku vztáhnu
cítím Tvou dlaň
Tvoje křídla mě v noci objímají
abych nerušený spánek měla
Vím, že nemáš rád, když slzy mě z líce kanou
nechceš abych se trápila
nesmyslné přijde Ti to
Tvůj nadhled ale já ztratila
Nejsi v lidském těle
nehledíš skrz závoj zapomnění
některé moje kroky nelogické přijdou Ti
avšak jako jeden z mála jsi při mně stále
I když léta jsem Tě neviděla
slyšet nechtěla
Vím, že víš, že vidím skrz masky lidí do jejich srdcí
vím, že víš, že znám pasti nastražené
sama jsem v nich několikrát uvízla
vím, že víš, že mohu skrz čas prohlédnout
pravdu zachytit
Chtěla jsem lásku a naději přinést
na misi jsem se vydala
předlouhá byla
nyní ráda bych se domů vrátila
Vím, že víš, že vidím, na jaké straně lidé stojí
zda ke světlu či temnotě se kloní
vím, že víš, že umím svým křídlem pohladit
úsměvem radost rozdávat
Díky, že mohu jít s Tebou za ruku…
|