Z listopadu někde uprostřed města; v jeho kraji

Chtěla bych ti stát
pod oknem:
někde uprostřed města.
Na jazyku rozehřát kapky
z přelitých květináčů
a lepit je až k zemi.
Tobě na prsty.

Ještě je daleko do zimy.
Ještě nepadají hlavy do ramen.
Nesvědí mě mezi lopatkami.

Ale možná už zítra
začnu si přát,
ať zateče nám do bot.
Všem.
Co jsme stejně posedlí
dnešními listopady.

Pak se matkám srazí mléko
nad prsem
a neotevřeme se již ze svých úst,
abychom jako dcery proklínaly
nestydaté vrahy
svých stále nepočatých dcer.