|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Tears, Idle Tears
(Lord Alfred Tennyson)
Tears, idle tears, I know not what they mean,
Tears from the depth of some divine despair
Rise in the heart, and gather to the eyes,
In looking on the happy Autumn-fields,
And thinking of the days that are no more.
Fresh as the first beam glittering on a sail,
That brings our friends up from the underworld,
Sad as the last which reddens over one
That sinks with all we love below the verge;
So sad, so fresh, the days that are no more.
Ah, sad and strange as in dark summer dawns
The earliest pipe of half-awakened birds
To dying ears, when unto dying eyes
The casement slowly grows a glimmering square;
So sad, so strange, the days that are no more.
Dear as remembered kisses after death,
And sweet as those by hopeless fancy feigned
On lips that are for others; deep as love,
Deep as first love, and wild with all regret;
O Death in Life, the days that are no more.
_____________________________________________
Pláč, marný pláč
Pláč, marný pláč, nevím, co znamená,
pláč z hloubi beznaděje, božské až,
vyvěrá v srdci, v očích usedá,
v pohledu na blahý kraj podzimní,
v myšlenkách na dny, co už nepřijdou.
Svěží jak první slunce v plachtoví,
lodě, jež veze bližní z podsvětí,
chmurný jak západ, zbarven do krve,
když se vše milované utápí;
tak smutné, živé dny, víc nepřijdou.
Žalostný, zvláštní jak v temném úsvitu
cvrlikot ptáků ještě z dřímoty
pro sluch už slabý; očím slepnoucím
mění se okno v matnou tabulku;
pochmurné, divné dny, víc nepřijdou.
Drahý jak v paměti dávný polibek
a něžný k uzoufání v představách
rtů, jež nám už nepatří; jak láska
závažný; prudký se vší lítostí;
smrt zaživa, dny, co víc nepřijdou.
|
|
|