Stanu se okvětím,

k němuž přivonět smíš..

na dlani spočinu,

v podobě lístků a pylu.

Vonnou skrání,

jež rozdýchávat je nutno

tou se ovoníš

smutno by nebylo, ale klidu.

Schováš mě do kapsy

kde zapomeneš,

a seschlou

 každým krokem

mé tělo i duši rozmělníš.