Tělo dům Autor: kalais (Občasný) - publikováno 31.1.2009 (16:30:18), v časopise 4.1.2009
Krutá smečka vzpomínek tě dostihne když obvykle zavřeš oči a necháš se zpodobnit v nejbližším domě
je to jako chodit po hrachu
plížit se cizím a čekat na známý výbuch chodby napjaté k prasknutí
i. za prvními dveřmi žije jeden co zabíjí pohledem a v lednici namísto mléka průsvitné slzy v plastu které se pijí v okamžiku vítězství nad sebou - kdy vstane a nechá si v pokoji setnout hlavu ranním rozbřeskem šedého sídliště
ii. ta za druhými dveřmi stále zoufale volá jedno číslo za druhým a i když na druhém konci dávno nikdo nedýchá – stále se snaží vyvolat duchy, spojit se s minulým jen je dávno srovnána se zemí ulice, ve které kdysi rozepjala kabát a chlad si ji uzamkl do žeber
iii. a třetí dveře od malé pece kde se probíjí jako jiskry dva slepci hole o hole dlaně o dlaně všechno úzké rozbitá ústa a nekonečná pláň temnosti a ty jako to světlo z černobílé fotky boříš kompozici klepáním na okno tisknou se k sobě ztraceni pro tuto noc kdy pro ně vzpomínáš
iv. a pak je tu půda kam nenahlédneš bez lístku je jako stará pošta se zetlelými dopisy kde zapomenutá úřednice piluje stále dokola své nehty zatímco dorůstají ten nekonečný pohyb ta nekonečná sisyfosština tě vrací zpátky do času kdy bylo snadné sundat triko a po hlavě padat schodištěm na bolest nehledět vstříc matce
v. ve sklepě pak čekají oni víš o nich a často je krmíš jsou však tak plašší že bys je nejraději opustil umřeli by ale na střet s dnem, jeho ostrostí a ty bys pak dlouho chodil městem a smutek by tě stopoval jako sníh
vi. ta vzpomínka na barvu granátového jablka jednou v létě otisk na zápěsti rodina pod slunečníkem a kotník dívky od vedlejšího stolu zářil do rána jako krutá předpověď počasí
