Noc starých vesničanů
Sejmou z paroží věšáku čepice
potem nasáklé a navždy vlhké
Z hospody vyjdou do zimy
(na prsou štípe neprůchodnost cév)
otravně promrzlí a na kost sami…
Prokašlávají se závějemi sněhu
Nahluchlí tichem vloček
pod lampami
Procházejí zarytě září reflektorů
Z límců kabátů nevyhlédnou
tváře napořád do tmy ukryté
Chyceni drápkem
předchozího sporu
Jak tažní ptáci do tenátek
(svoboda křídel do sítě…)
Jejich krok se už tichu nezapírá
nadějí bliká jak vosková svíčka -
jde s nimi příslib
a s ním víra
Život jim šlape stále
a znovu po tkaničkách…
|