| |
|
Všechny rubriky
|
Soutěže na Totemu
| > Soutěže na Totemu
| > Prázdninová fotka
| > Podzimní listí
| > Dým bramborové nati
| > Česká zima (poezie)
| > Česká zima (próza)
| > Česká zima (fotografie)
| > Česká zima (ostatní výtvarno)
| > Podzimní depky (poezie)
| > Podzimní depky (próza)
| > Podzimní depky (fotografie)
| > Podzimní depky (ostatní výtvarno)
| > MULTIdepky
| > Mé nejlepší dílo (poezie)
| > Mé nejlepší dílo (próza)
| > Mé nejlepší dílo (fotografie)
| > Mé nejlepší dílo (výtvarno)
| > Mé nejlepší dílo (grafika)
| > Mé nejlepší dílo (multimédia)
| > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - próza
| > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - poezie
| > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - foto
| > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - výtvarno
| > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - multimédia
| > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - úlety
| > Podzimní depky 2 (poezie)
| > Podzimní depky 2 (próza)
| > Podzimní depky 2 (fotografie)
| > Podzimní depky 2 (ostatní)
| > Pod povrchem (poezie)
| > Pod povrchem (próza)
| > Pod povrchem (fotografie)
| > Pod povrchem (ostatní)
| > Soutěž - Doširoka otevřené (poezie)
| |
|
> Soutěž - Doširoka otevřené (fotografie)
| > Soutěž - Doširoka otevřené (ostatní)
| > Soutěž - Pojďte se chvíli bát (poezie)
| > Soutěž - Pojďte se chvíli bát (próza)
| > Soutěž - Pojďte se chvíli bát (foto)
| > Soutěž - Pojďte se chvíli bát (ostatní)
|
|
| |
 |
|
 |
| |
|
|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ležet vedle tebe není jednoduché. Ty spíš a tvé tělo oddychuje. Tak naivně! Ulehnout, zavřít oči a ihned usnout. Chtěl bych usnout dříve než ty, abych věděl, že se na mě díváš a je ti líto, že spím. Chceš si povídat, protože každý člověk se cítí osamocený vedle mlčícího společníka. Jiná samota snad ani není. Napadá tě spousta činností, ale žádnou nemůžeš pro hluk vykonat. Jen napnutě ležíš a bojíš se, aby mě tvůj dech nevzbudil. Jsme stejní!
Napadá mě spousta činností. Nepřístojností. Říkám si pro sebe, že počkám, až upadneš do hlubokého spánku a oči pod víčky přestanou těkat. Dotknu se tě. Budu tě osahávat a ty jen naivně oddechovat. Kdyby jen dotek nebyl tak těžký a ta tma. Tma! Nevidím tvá víčka.
Nemám pojem o čase. Občas zavřu oči a když je otevřu, jako by uplynuly hodiny. Dotýkám se tě. Možná ze snu se hnu. A dotknu se tě. Je to náhodné a tudíž omluvitelné. Proč by člověku vadil dotek. Oba přeci spíme na jedné posteli. Dotek je pravděpodobný. Musím myslet na jiné věci!
Hladím tě po břiše. A ty jen naivně spíš.
Mám pocit, že máš erekci, ale všude je tma. Jen samá tma a osamělost. Mám v hlavě tisíce myšlenek a nemohu vybrat jedinou! Dozajista máš erekci. Poznám to. Oddechuješ nosem.
Slunce vychází. Raději k tobě ležet zády.
Musel mě spánek dohnat, protože v místnosti je mnohem více světla. Otočím se k tobě. Jsi na boku. Lehnu si proti tobě a zavřu oči. Nyní dozajista usnu. Dýcháš mi do úst.
A pak mě budíš, jako bychom spolu spali celou noc. Nechci se probouzet do denního světla a zapomenout, co se mi zdálo.
Jdeš a uděláš to nejhorší, co se dá udělat. Otevřeš okno a naivně na mě koukáš, jako by dva přátelé spali na stejné posteli. Jsem unavený, chce se mi spát...
|
|
|
