|
Šupiny bolavého hada.
Na další schod stoupám
klesám na mysli
poloveselý
polosmutný
už nikdy nebudu celý.
Tolikrát jsem tě nařknul
že se díváš
co bych teď dal
kdybych mohl
jediný foton
s tebou vyměnit.
Láska je smrtící parazit
bere mi čas, sílu, zdraví
a hlavně lásku
snová iluze je bezbolestná cesta
volím cestu
než brouzdání v trávě
ve dne hlad
a v noci pohlazení
to není meluzína, co semnou přichází
nýbrž teskné vití.
Budu tě chtít vždycky
polaskám stařenu s jemnou vláčnou kůží
oddaně pohlédnu do zakalených stoletých očí
unavené srdce pozře zbytek krásy
zemřu šťasten
neuroním slzu
léta mladosti
která jsi utratila s někým jiným
jsem dávno dosyta oplakal. | 
