AUTOMAT NA SLOVA
Je ranní břesk, včerejšek pochován je pod postelí.
Cestou vlakem, ztratil jsem zrak a našel ho na pavlači,
jak zasněně na mraky se mračí.
Hodinu po poledni, z rybníku vylovil jsem modrou ruku,
v ní ešus plný hluku, bahnem ochucený.
Kolem třetí, zúčtoval jsem svého bytí pololetí,
zavřel oči, ať se světem nepřesytí.
Před pátou prosel jsem zeleň z golfového hřiště,
jamky a míčky, proseji až příště.
Dvě hodiny před půlnocí, padla tma,
utišila prostor, vykřičený bosým světlem.
Když hodiny bily konec dne,
zapil jsem spánek ze studně v zahradě… |