|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Seděl na dřevěných schodech u domu a koukal na koně před sebou.
Vohradě jich bylo dvanáct a všichni tmavé barvy,byli krásně´´cítit.´´
Thomas si k němu přisedl a podal mu ne moc studené pivo.
,,Tak povídej,co se děje už jsi tady půl dne ještě jsi nepromluvil,nechci na tebe tlačit,ale
musím už jít něco dělat,to víš zvířata se neptaj.´´
Nechtělo se mu mluvit,nechtělo se mu na to vůbec myslet,ale musel to ze sebe dostat.
A Thomas,jeho nejlepší přítel byl pro tohle jako stvořený.
,,Můj syn je zrůda´´,řekl tiše.
,,Alex?Jak to myslíš Davide?´´
Thomas se napil,pivo chutnalo sladce a bylo teplé.Pociťoval strach,Alexe
měl rád jako vlastního a hlavně věděl o co jde.
Tak to prasklo.
,,Je to už rok co to vím,pokračoval David
Alex je úchylný,je prostě zrůda,chytl jsem ho v jeho pokoji jak má na sobě ženský šaty,
byl namalovaný jako děvka,jako ta poslední děvka,rozumíš?
Bylo to hrozné Thomasi,já,já nevím on je prostě obyejný zmrd,možná je buzerant,chápeš to kurva?!
Možná šuká děti,já nevím co mám dělat,řekni no řekni sám co mám dělat?!
Mia je z toho taky hotová,bere prášky,nespí mám o ni strach!A přesto ho chce vidět,tu zrůdu,chápeš po tom všem?!
Vím,je to jeho matka,ale tohle?
To mu přece nemůžu odpustit!Vyhodil jsem ho z domu už ho nechci vidět!
Jediné co mi řekl bylo-promiň tati-ani se mi to nesnažil vymluvit!
Přeju mu ať chcípne!´´
Pak se rozplakal,protože mu bylo líto co říkal,plakal,protože mu bylo líto
sebe samotného,plakal,protože mu jeho dítě zlomilo sny!
Thomas přemýšlel,věděl,že to co řekne je pro ty dva důležité.
A tak začal...
Mluvil dlouho,mluvil o všem co už věděl,že se mu Alex svěřil už dávno,že tohle se otcům neříká,
že je to pořád ten skvělý Alex,jeho krev....
,,Když já ho můžu pořád milovat,proč ne ty Davide?Tak mu kurva zavolej,promluv si s ním,
kup mu třeba líčidla nebo nic,ale nech ho být zase tvým synem,protože tak to je a nikdo to nezmění!
On na to čeká,každý den,každou chvíli a záleží jenom na tobě jak dlouho čekat bude!
Prostě to neposer,kamaráde!´´
Seděl dál na schodech,koně už v ohradě nebyli,ale pořád je cítil.
Taky cítil strach-strach z toho až Alexovi zavolá,ale věděl,že zavolá.
Věděl,že to neposere....
|
|
|