* * *
podzim těsně mine mihne se na mém těle
přiskakují jizvy skvrny řádky bez konce
řádků střela líně o tvůj bok odře ořechy
vystřelují odpočíváme, odpočítáváme,
přestali jsme jíst k nebi se urážejí stovky
oblak nejapných snů oblékáš se do hnědého
a přece a přitom krajinu barví jeřabiny
krvavé velikonoce tvá opora není v ročních
dobách když o sobě mluvíš ve druhé osobě
v nastrčených větách podzim míjí míní
zvenku znějí ryby nadešla půlnoc, ohňostroj
se nevydařil cucáš houby a šetříš se na zítra
v rozervané knize zrovna začíná plebiscit
08, 09
|