|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
stál jsem uprostřed
všechno popínavé ke mě
k nehtům
tvář krajiny mi byla tak známá
i přesto že to byla země kterou jsem nikdy předtím nenavštívil
nikdy bych si nemyslel že mě to tak zasáhne
podobně jak vzpomínka na rozpor mezi nebem a zemí..
to nekonečné pnutí
mezi duší a hrudní kostí
ta krajina jsi ty?
poslední okraj před pádem?
nutí mě to pořádně zaklejt
zpít se do hluku
protože nevím..
jsem stéblo v polích?
dejavu pole
zmáčknul jsem to
akord až k ohnutí zad
prudce až k zatmění v očích
jako přetížení v migu 21
nikdy nepochopím proč jsem
jako jediný na celé oběžné dráze nedospěl
snad že každý odešel?
nikdy bych si nemyslel že mě tak zasáhne myšlenka
na minulý přítomný i budoucí čas
|
|
|