V hostelu Slunce a Měsíce

nespávají vybíraví ani světice

v noci se hlučně milují dvojice

jak divoké kočky

 

I po půlnoci vstupují hosté

hledají ve tmě světlo už posté

své lůžko skříňku skoby po zdech

uléhají neklidně a mlčky

 

Někteří se kradou ven rychleji než sny

jiní se převalují nevyspalí jako my

a z neznámé sféry uzavřené zdmi

osvobodí až snídaně – jogurt a vločky…

 

 

 

 

(Hola! Barcelona alquímica!)