Michal Bärlach
Pospěš si, Godote!
(otevírá scéna. Jsou na ní dvě židle. Jsou od sebe tak tři metry. Na každé z nich sedí člověk čelem k publiku. Jsou věkově rozdílní,mladší sedí vpravo, starší vlevo.)
Tomáš(ml.)(podívá se na kolegu) Tak hraj.
Josef(st.) Proč?
Tomáš Říkals, že budeš zase hrát.
Josef (zamyslí se) Nebudu.
Tomáš Bojíš se jich?
Josef (podívá se do publiku)Jich? Nebuď směšnej, znám je. Jsou pořád stejní. Tehdy mi tleskali. Když jsem hrál komedie, svíjeli se v křečích pod sedačkami, když jsem hrál tragedie, slzy padaly k zemi a pleskaly o podlahu, jakoby se venku strhla ta nejhorší plískanice.
Tomáš Teď jsou jiní.
Josef (působí jako filozof) Lidé se, milý mladý příteli, nemění. Mění se životní okolnosti,ale lidé jsou pořád stejní.
Tomáš (je velmi apatický) Neřekl bych.
Josef Tak schválně. Zkusíme to.
Tomáš Jak to zkusíme?
Josef Rozesměju je.
Tomáš (usměje se)No, do toho.
Josef (velmi se pitvoří, lidé se nesmějí. Vypadá velmi estrádně a uboze.)
Tomáš Nesmějí se.
Josef Hlupáku, nejsem ještě rozehřátý… …a ani oni. Musíme na ně pomalu.Přeříkává anekdotu.) Jela žížala na kole a ježek na ní křičí:“drnčí Ti blatník“. A ona : „Cože?“ „Drnčí Ti blatník!“ Cože?“ DRNČÍ TI BLATNÍK!“ „ Já Tě neslyším, mně drnčí blatník“
Tomáš (konstatuje)Nesmějou se.
Josef Jeden se zasmál.
Tomáš Ze soucitu.
Josef Zkus to sám ty chytráku.
Tomáš Neumím to
Josef Jsi špatný herec.
Tomáš Ano. (zvedá se ze židle a odchází)
Josef Kam jdeš?
Tomáš Asi domů.
Josef Co je rozplakat?
Tomáš (sedne si na zem, těsně vedle B ) Už ani nepláčou…
Josef Proč by neplakali?
Tomáš Nenosí se to.
Josef Nenosí?
Tomáš Ne.
Josef Proč?
Tomáš ( pokusí se o vtip) Léta pozitivizmu se v tomto směru projevila velmi negativně.
Josef ( nepochopí) Aha. A co teď dělají když se nesmějí ani nepláčí?
Tomáš Pokyvují! Jen si tak sedí, vejraj na nás a pokyvují.
Josef Proč?
Tomáš Jako, že tomu rozumí.
Josef To jako že rozumí nám?
Tomáš Nám.
Josef A rozumí?
Tomáš To nikdo neví.
Josef (vystřelí ze židle směrem k publiku, vystraší A) A proč se nezeptáme.
Tomáš To se nedělá. (sedá si zpět na svou židli)
Josef Proč by se to jako nemělo dělat?
Tomáš Co když to nebudou vědět.
Josef ( začíná se připravovat, jde mezi lidi, zatím je ale nevnímá, mluví zpět do jeviště)Aspoň to budeš vědět.
Tomáš Co?
Josef Že to nevědí.
Tomáš Ale pak už nepřijdou.
Josef (zarazí se)Přijdou jiní.
Tomáš Kdepak.
Josef Proč „kdepak“?
Tomáš Rozkřikne se to.
Josef (nechápavě)Co?
Tomáš (je stále apatický) Že se tu musí vědět.
Josef Hm. (vrací se zpět) A nikdo neví?
Tomáš Jak to mám vědět?
Josef Já,že bychom se zeptali právě toho, kdo ví.
Tomáš (sedí úplně stejně jako na začátku hry) To se nepozná.
(oba koukají do lidí)
Josef (směrem k lidem) Nuda co?
Tomáš Takováhle nuda je tu pořád. Měli bychom něco zahrát nebo aspoň něco dělat.
Josef Co třeba čekat na Godota?
Tomáš Co je to?
Josef Godot je moc hodný pán.Poradil by nám co a jak.
Tomáš A tys ho zval?
Josef Ne,ale čekat můžeme.
Tomáš Odkud ho znáš.
Josef Já ho neznám,ale znal jsem dva co na něj čekali.
Tomáš A kde jsou?
Josef Umřeli.
Tomáš Proč?
Josef Stářím. Na takové cestě pod vrbou, čekali tam na Godota.
Tomáš A on nepřišel?
Josef Nikdy nepřijde. Neexistuje.
Tomáš Tak proč čekali?
Josef Snad, aby měli co dělat.
Tomáš (vystraší se) Tak to mi ale nesmíme čekat, pojď něco hrát. (začíná skákat kolem dokola B a snaží se jej donutit ke hře, překotně ze sebe dere) „Svůj širák odhazuji v dál“… Hraj, třeba : „Být nebo nebýt, to je oč tu běží.“ , „Romeo, pročpak jsi Romeo?“ (B je apatický, kouká smutně)
Josef To všechno už jsem hrál. Chce to začít znovu - jinak.
Tomáš Začneme, bude to skvělé. Napíšeme svoji hru. Bude úžasná, skvělá.
Josef (vstane ze židle) A bude to legrace
Tomáš (stojí proti sobě) A oni se budou smát.
Josef A bude to tragedie.
Tomáš A budou i plakat.
Josef (jsou v transu) A bude to poučné.
Tomáš A přitom nenáročné.
Josef A budeme hrát hlavní roli
Tomáš A budou nám házet květiny. (trans vyvrcholí) A pak na nás zapomenou
Josef (oba se leknou poslední věty) Zapomenou?(snaží se navázat, velmi jalově) Nezapomenou, na nás nikdy.
Tomáš (studeně) Na tebe zapomněli a teď se jim tady chceš trapně připomínat? A já Ti mám pomáhat. Vybral sis mě. Jsem dobrý herec a ty, vyžilý ubožák s překonaným stylem herectví.
Josef Neurážej nebo Tě zničím, mám tu pořád ještě slovo.
Tomáš Všichni se Ti smějí, nikdo už Tě tu neuznává ty divadelní paskvile.
Josef Ty ulízanče, já hrál Fausta, když ty sis čůral do plenek.
Tomáš (bojí se, uniká před fyzickými ataky) Však máš taky kliku, kdybych tam byl já, nehrál bys ani kompars!
Josef (chytne ho, hodí na zem a začne jej škrtit) Já tu zase budu pán, budou chodit na mě a budou plakat a budou se smát, kdykoli já si zamanu rozumíš?
(A se snaží dostat pryč z tohohle sevření,ale nedaří se mu to,umírá)
Josef (běží do lidí, útočí na ně trapnými anekdotami)
Říká Kohn Roubíčkovi na lovu : „Zastřelil si mi ženu!“, „promiň, ona stála blízko té mojí“. Smějte se, já potřebuji, abyste se smáli! Nebo plačte, ukažte že ještě máte srdce… (ta věta jej zarazí, vrací se zpět k mrtvole.Začne jí mlátit a znovu škrtit) Chcípni ty mladá vševědoucí svině! Tak plačte, nic Vás nerozpláče? Měl ženu a ona čeká dítě. (zarazí se, uklidní a vrací se zpět na židli) Nesmějí se ani nepláčou. Svět se mění a my sním, ani sami nevíme jdeme-li k lepšímu nebo k horšímu. Vstávej, nerozplakal jsi je.
Tomáš (vstane a sedá si zpět na židli) Nikoho?
Josef Jen jednoho, ze soucitu.
Tomáš Možná … …že věděl.
Josef Ale ptát se ho nesmíme.
Tomáš Já vím. Škoda. Určitě věděl, ale to se nedozvíme.
(koukají do lidí)
Josef Tak co?
Tomáš Půjdeme na pivo?
(stále do lidí)
Josef Tak jdeme.
(zvedají se a odcházejí pomalu, baví se)
Tomáš Nebyl jsi teď někdy v divadle?
Josef Co tam.
(přichází muž z druhé strany, už je nevidí.)
Godot (rezignovaně) Nikdy je tu nezastihnu. A přitom bych jim měl tolik co říct. Snad přijdou zítra…
(sedne si na zem a světla pohasínají)
KONEC
|