Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Recenze, názory
 > Recenze, názory
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Život a dílo Hany Fouskové IV / V
Autor: Janele z Liků (Občasný) - publikováno 12.7.2009 (00:11:11)

     Jazyk sbírky málokdy obsahuje nějaké novotvary, zdrobněliny charakteristické např. pro poetiku Ivana Blatného. Spíše využívá slovních spojení nezatížených dvojsmyslem, které by počítaly s hlubšími znalostmi věcných, mytologických a historických souvislostí jako je tomu třeba u skrz naskrz metafyzického Vladimíra Holana. Poetika Hany Fouskové je sdělná a průměrnému čtenáři poezie srozumitelná - přístupná, tím však v žádném případě nemyslím jednoduchá či banální. Umně zaznamenává svou impresi pomocí  výpravných prvků nejen podještědské přírody, na kterých se jako na pevném podloží nesou její zpovědi bez bližšího určení adresáta, v lyricko-epickém sevření veršů. Stranou nezůstává ani jedinečnost výrazu zraňované ženy a její intuice, jíž je mnohdy vedena.

       Příroda, její malebná a dynamicky se proměňující scenérie a zásvětí přírodních zákonů a vnitřní historie a paměti, se dere okny do příbytku Hany Fouskové. K přírodě promlouvá zaklesnuta mezi čtyřmi stěnami např. zde: Soumrak se vkrádá do světnice/ za chvíli ho bude více[1], … stěny mě svírají jako brnění/ okna mají slepé oči a mé duši brání v letu,[2] Bledý prs luny mi hledí do okna/ saju jeho mléko/ hladovýma očima[3].

     Čas lidí pro ní není určující veličinou, jako spíše ukazatelem plynutí v duchu řádu vesmíru a lidské smrtelnosti: Zdechlinu dne zas někdo vleče do minula/ možná že kdybych se nepohnula/ přežene se čas přese mě/ já zůstanu taková jak jsem teď/ vystoupím z času/ jako jsem už ze světa lidí vystoupila[4] anebo Zas den je za námi/ každý den smrti blíž[5].

     Vciťuje se do přírodních živlů: Jsem plamen/ a jako svíce vzlínám k bohu[6]. Dále se o plameni dozvídáme: Dívám se do plamene jako do věčnosti[7] - personifikace dává tušit, že hledá v sobě a dalších skutečnostech odpovědi po podstatě a směřování jsoucna. Ztotožňuje se pak dále třeba se stromem. Promlouvá k absolutnu, blíže nespecifikovaném bohu Zpovídám se tobě bože/  který sídlíš v hvězdném stanu/ všechno co jsem chtěl - zde dochází záměrně ke změně rodu - tos mi dal, jen bolavou duši z těla nevyrval.[8]Žádá vyšší moc, aby básnířce vyšla vstříc.Přijď mi na pomoc/ mé sukovité ruce k nebi nedosáhnou.[9]

Očividný pocit osamění a marnosti vystupuje z veršů zde:

 

K čemu jsou mi všechny ctnosti

když stále plápolám

a jsem na světě sám[10]

Dále:

 

Samota mě trhá zaživa

a má střeva požírá.

Čas mě drží

jak špinavý strop.

Svět si ze mě dělá hromosvod

blesky se o mně tříští za bouře

když se nebe se mnou rve

má samota táhle řve

a všichni si před ní zacpávají uši.

Do dlaní Ti položím svou duši

a Ty ji vypiješ

jak syrové vejce k snídani.

Až svítání zahoří

bude po hoři.[11]

 

 

   Bolest stravuje, životem zraněná a duševní nemocí stižená psychika neumožňuje básnířce kontakt s lidmi. Okolní svět vnímá, přijímá jeho signály, ale rve se s ním, nedokáže s ním splynout, je hluboce zaklesnutá do sebe sama. Ale nikdo jí nepopřává sluchu. Opět apostrofa fiktivního, snad blízké duše v dáli, která je více mlžným oparem než skutečností

 

Nikdo není pod nebesy

Jsem poslední člověk na zemi[12]

Pak zas protichůdné stanovisko k výše vyřčenému:

 

Nikdo není sám

kdo jednou miloval[13]

 

     Autorčino probuzené vnímání přírodního člověka vyznívá v její poetice jako zemitá živočišnost. Své šaty věším na stromy a už běžím k tobě/ Srst nebes sténá jiskramiě[14], pro běžného (civilizovaného) člověka netypický čin, snad signalizující návrat k přírodě. Hana Fousková je žena plná kontrastů, ambivalentních pocitů: Někdy tma hřeje a někdy děsí.[15] Fousková je prosta ambicí „vysoké poezie“, nepohrává si nijak zvláště s kompozicí řazených veršů, jde spíše o jakýsi volný proud, výtrysk vně se deroucích emocí, který je mimoděk zaznamenán. Ostatně to také potvrdila sama autorka v jednom z rozhovoru, jehož přepis je součástí této práce.

 

 

 

 

 

 



[1] FOUSKOVÁ, H. Psice. Praha: Dybbuk, 2008, s. 11. ISBN 978-80-86862-60-6.

[2] Tamtéž, s. 15.

[3] Tamtéž, s. 21.

[4] Tamtéž, s. 15.

[5] Tamtéž, s. 10.

[6] Tamtéž, s. 15.

[7] Tamtéž, s. 14.

[8] Tamtéž, s. 14.

[9] Tamtéž, s. 22.

[10] Tamtéž, s. 14

[11] MARTÍNKOVÁ-RACKOVÁ, S. a kol. Antologie české poezie II. díl (1986-2006). Praha: Dybbuk, 2007,  s. 437. ISBN 978-80-86862-30-9.

[12] FOUSKOVÁ, H. Psice. Praha: Dybbuk, 2008, s. 15. ISBN 978-80-86862-60-6.

[13] FOUSKOVÁ, H. Psice. Praha: Dybbuk, 2008, s. 23. ISBN 978-80-86862-60-6.

[14] FOUSKOVÁ, H. Psice. Praha: Dybbuk, 2008, s. 21. ISBN 978-80-86862-60-6.

[15] FOUSKOVÁ, H. Psice. Praha: Dybbuk, 2008, s. 15. ISBN 978-80-86862-60-6.



Poznámky k tomuto příspěvku
anae (Stálý) - 12.7.2009 > ano .. zdařila se ti precizní analýza, naladila ses, myslím, bezezbytku na autorčinu vlnu prožívání, bravo!
Doporučil 
<reagovat 
 Janele z Liků (Občasný) - 12.7.2009 > anae> Děkuji, Hani, za Tvé kamentáře pod mými posledními příspěvky, vystihla jsi to minule báječně.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter