Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Být či nebýt?
Autor: tatokalan (Občasný) - publikováno 21.9.2002 (12:38:04)

BÝT ČI NEBÝT?

Stojí na mostě přes Nežárku a za ruku drží sedmiletou vnučku. Přemýšlí o životě a také o smrti. Co je lepší? Dcera leží po těžké operaci v nemocnici a lékaři jí dávají půl procenta naděje na přežití, manžel má nemocné průdušky a teď právě je u lékaře a vnučka se jí drží křečovitě za ruku, v očích tisíc otázek, na které jí nedokáže dát odpověď. Nemůže přece sedmiletému dítěti říct, že maminku už možná nikdy neuvidí...
Co teď? Skočit? Neskočit? Sama skočit nemůže, kdo by se postaral o dítě? Možná otec, možná teta, ale teď? Tady? Má právo s sebou vzít človíčka, který má celý život před sebou? Človíčka, který neví, co se jí teď honí v hlavě? Jen se drží její ruky a má pocit, že se drží té nejlepší věci na světě. Kdyby jen tušila, že, držíce se babiččiny ruky, skončí možná za chvíli rozbitá na kamenech...
Zabil by je ten pád? Co když ne? Co když skončí na invalidním vozíku a před očima bude stále mít rozbité sedmileté tělíčko...
A co když se dcera uzdraví? Půl procenta je málo, ale co když? Jak by se jí mohla podívat do očí? A i kdyby se zabila také, co by si o ní dcera myslela? O ní, která nikdy nic nevzdala?
Co je to za myšlenky, proč ji ruší? Proč se nemůže pořádně soustředit na to, co se chystá udělat? Voda hučí a skáče přes kameny a most je dost vysoko, mělo by se to podařit. Nebude to moc bolet? Ne, takové myšlenky si nesmí připouštět. Budu počítat do tří a pak skočím, řekne si. Zhluboka se nadechne, aby utišila bušení ve spáncích. Jedna, dvě...
„Babičko, pojď už, ať na nás děda dlouho nečeká. Pojedeme domů a odpoledne se mnou půjdeš k rybníku, viď? A pak půjdeš telefonovat, jak se daří mamince.“
Pohlédne dolů na malé děvčátko a zhluboka si povzdechne.
„Ano, Haničko, půjdeme.“
Otočí se a odchází, dítě vedle ní vesele žvatlá, aniž by tušilo, jak blízko byl konec...



Poznámky k tomuto příspěvku
stanislav (Stálý) - 21.9.2002 > moc dobrý... že se ti povedlo z toho neudělat nějakej lacinej doják, z téhle neuvěřitelně a přitom tak reálné události...
Body: 5
<reagovat 
barlach (Občasný) - 22.9.2002 > Perfektní.Obával jsem se závěrečného kýče - nepřišel.Kvalitní text.
Body: 5
<reagovat 
tatokalan (Občasný) - 22.9.2002 > Díky :-)
Už je to sice 17 let, ale je to ve mně pořád ještě hodně silný, tak mě napadlo - nač to v sobě zadržovat, když to můžu hodit do počítače? Mně totiž psaní pomáhá dostat se z depresí nebo z určitýho napětí...
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter