Na rovné ploše

pár dlažebních kostek.

Jak ubohá duše

postavená z trosek

nad údělem svým pláče.

Na temném nebi

sem tam hvězda svítí.

Od pláče urousané šaty

na sobě jen povadlé kvítí

svlékne duši do nahoty.

Odhalena sama sobě

marně hledá stín.

Osamocený kůl v plotě

přece nezná splín!

Úkryt marný v této době...