Do města soumrak sklouzl po střechách

Na okna naráží jak sametový míč

Já klubku ulic kráčím po stopách

V mé kapse studí cizí klíč

Obchodník se spánkem se neonově směje

a jícen výtahu zas hltá další sousto

Klíč v prázdných žilách hotelu mě hřeje

když odemyká svět kde dosud bylo pusto

Tam stojím na břehu a hledím do ticha

Sem nedosáhne řeka z hrdel vypuštěných hlasů

U dveří skříň jak opuštěná plástev vysychá

Z ní cítit vůně parfému a zralých klasů

Vrásčité paže křesla zvou mě do klína

Ten starý ušák vyslechl už davy lidí

Co člověk, verze pravdy jiná

Jen jedna v říši pavučin se za zrcadlem stydí

Přede mnou postel plná snů je pokladnice

jak otevřené dveře biografu k sobě láká

Jen spánek tady platnou vstupenkou, nic více