KYTARISTA
Rezonoval Picassovými prsty,
na lubu jeho palety,
v kobce udýchaného alchymisty,
namíchaný s neodrostlými pocity
do třaskavé směsi
A hned vzápětí... ráno
utopené v trapných pohledech
odvrácených zad,
chladnoucích
jako obětiště houslových klíčů
Notová osnova - jeho díl prázdnoty
Na ulici disonance a modulace
kapek z přítmí domu v A moll
do proutěného ticha slatin v E moll
Nevnímá to plátno pozadí
s ukřížkovaným tichem;
sám touží krvácet, nejlépe v D dur
Nemyslí na ni, na tu ponechanou
v zrcadlové kapli vystydlých káv a cigaret,
od rozetnutí rozmlčenou;
prchá po struně,
prchá po té struně vysokého
napětí
Z jednoho břehu na druhý,
opět nepomyslel na zpětný náraz
po přírazu...
... od sebe k sobě, od sebe k sobě -
- jako vždy
kolem nulového bodu...
... věděla, že se vrátí
|