Tak nějak klidnější

a posmutnělá

je Praha za noční tmy

když po obloze plují

olověné mraky podzimu.

Podzim nádherně voní

a v tichém parku

slyšíš žloutnout listí.

Tak nějak klidnější

a posmutnělá

je Praha za noční tmy

když se tetelíš

v mé náruči

a krásně voníš

létem,

které ti uvízlo ve vlasech.

Je v nich odlesk slunce

a v modrých očích

povodeň.

Vzpomínka na srpen.

Víš, proč to listí

žloutne letos dřív,

než vloni?

Užírá se žárlivostí,

že mám tebe,

a na stromy

kašlu.

(Verčíkovi J.)