Viděl jsem člověka zvláštního,

byl na každého milý,

smál se, však líto bylo mi ho,

jeho úsměv ztrácel síly.

Úsměvem on vždycky smutek svůj zakryje,

škoda jen že jednou někoho zabije.

Ten mladík podivný

všem se chtěl zalíbit,

nebylo dne ani snad hodiny,

kdy by nechtěl s ostatními vlky výt.

Na oko sympaťák, však na srdci prach,

zítra či za pár let bude z něj vrah.

Viděl jsem člověka zvláštního

a šel z něj divný strach.

Hlavou mi problesklo jediné:

vrah, vrah, vrah.