S větrem nepozvaným  

sám

zachvěl se poslední list

napříč

rozostřenými dny

rozhrnul snivé závoje

co světem se  jen tak

líně povalují

až do pláče

vyždímal promoklá přání

sny

a

v rytmu krok sun krok

v úžasu

obdivuješ životní řád

tak nebo tak

to a zase tohle

křupavé rohlíky zrána

že někdy i včas

pojede vlak

trefila první vrána

do terče nespánku

do prvního nebeského

zazvonění