Tanec na strunách

Tvé prsty když se roztančí
jak hejno dovádivých víl,
po struně té kde spočinou
hned krůpěj rosy skane.

Rosa ta jak kámen drahý
snad všechny barvy rozehraje,
i probudí se letokruhy staré
a tichou písní začnou vzpomínat.

Na to co bylo, je a bude,
na kouzla tisíců okamžiků,
které tu navěky zaklety,
teď vytryskly náhle ven.

V tu chvíli procitnu i já
a v údivu sám sebe zřím,
že utkán ze strun jsem
a každá z nich teď zní.

(věnováno PF)