Lesklá slza spadlá z líčka,
ze smutné tváře andělíčka.
Či snad existuje v širé zemi,
tvář smutnější mezi všemi,
nežli dětská tvářička,
se stínem strachu na líčkách?

Hledí vzhůru smutné oči,
neubrání se však meči.
Nevinnost a dětská víra,
tupost všude kolem zírá.
Proč má zhasnout světlo jasné,
proč nikdo se ho nezastane?

Je snad v širém světě poklad cennější,
nežli dětský život držet v náručí
a ochránit tu křehkost samu
i proti šílenému davu.
Já neznám krásnějšího dárku,
Nežli dětský úsměv na památku.

Ta nevinnost jenž odzbrojuje nenávist,
však smír svou vykupuje smrtí.
Padá tělo jako padá list,
jejich domov hloupá válka drtí.
Proč jsou vyháněny z rodných míst
a mnozí štvou je jako chrti?