|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
holger (Občasný) - 19.1.2010 > Tož Honzíku, jak to máš s tvým souborem jakýmsi? ÷)
Ale ne, piš barde, střádej... ta návštěva lesa mne bavila... a co bude dál? Však si jednou zapěješ: To všechno odnes čas...
| Doporučil
| | <reagovat |
|
sadaf (Občasný) - 19.1.2010 > Na miniaturu docela obsáhlé...ale příběh dobře postavený...je to o tom, že člověk nemusí až tak dobře psát, jako o tom, že musí dobře číst...
Těch pět vodek už mám v sobě a čím dál více zvažuji, že se vrátím od focení k psaní...
Líbí....
| Body: 5
| | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
| hořící Knot (Občasný) - 25.1.2010 > šedé> Nestavuji se, pouze přicházím. Nic neoplácím, hodnotím. Nevím, kde jsi mi napsal něco nehezkého , i tak bylo by mi to indiferentní. Veršotepec nemůže nikdy "nehezky" hanit básníka. „Básníka nemůže omluvit nic, ani jeho smrt“ , napsal jeden moudrý muž, snad ho znáš. Tvá poezie dýchá apriorní sebeomluvnou katarzí. I termín poezie jest u tebe hypertrofa. Moc velké slovo na tvé minimalistické přehmaty, přechvásty, laciné tahy. SMSkové chvástání, zapouzdřené, šablonkovité, kopírující sebe sama , kopírující rovněž jen další nudné salónní panoptikum minimalistických veršotepců na Totemu. Poezie poplatná zkratce ,tomuto sebeolmuvnému prostoru : vše vzniká a padá do předemobdivnosti naivních čtenářů, jež touží po jakési falešné melancholické stopě. Poezie pro všechny, a pak pro sebe. Žijeme všichni v jedné zkratkovité pohádce :" Trošku rozmrzelý se vracím od lesa
Je slyšet kostelní zvon
“kostelní zvon” říkám si
jakobych to nevěděl
Doma se pohodlně rozvalím v posteli
zavřu oči
a přemítám
jak jsem byl v lese
a jak krásně po cestě z lesa zvonil zvon
ještě si to několikrát všechno užiju
a už spím ".
Redaktor literárního serveru neumí psát poezii. To je možné jen v České republice. Egil alias Zedník : taktéž. V kontextu národním hluboký podrůměr, na Totemu, skorem nejde pod pět. Banalita přepočítávána jako na tržišti. Trapné sinusoidy čísel, slov, pitomoučkých hesel, poznámek, neoriginální výkřiků. Číslo je primární, slovo sekundární. Bodíky, součet, průměr. Vzorce na jedno použití. Do budoucna tuze zanedbatelné. Nové Kvílení,nový Odchod z Čech, nová Noc s Hamletem,nový Faust nikdy nepřijde, nevešlo by se to do totemovské zkratky, do neonově blikajícího TOTEMmobilu. Moc slov, chceme jen, co nejvíc čísel stínující minimalistické prázdno. Banalita vršená na banalitu. Atd. atd. atd. atd.
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|