Balada o konci vesmíru
Prý našli konec a dál už není nic.
Není to díra, není to skála,
bylo to na louce a hudba tam hrála,
kvetly tam růže a kolem byl klid.
A nebe bylo vysoké a slunce tam hřálo,
ta louka byla bez konce a povětří se smálo.
Tady zemřel prostor a vedle skonal čas.
Uprostřed všeho je konec vesmíru,
jak kapka inkoustu uprostřed papíru,
jak slza skanuvši z dívčiných řas.
Tady je konec a nový počátek,
tady je uprostřed a támhle nazpátek,
tady se narodil samotný klid.
Zrodil se z rosy a čistého světla
k radosti bohů a k pokoře pekla,
stvořil sám sebe protože chtěl být.
A pak ho měli a dali mu slova,
i když ho ztratili, našli ho znova...
Ale on utekl do oblačné výše,
kde čas nemá prostor a prostor nemá skrýše.
Měl strach, tak utekl, dokud měl sílu
a od těch dob hledáme konec vesmíru.
|